Až třikrát štěkne, utíkej

„Tlačil mi pěstí na hlavu, cloumal mnou za vlasy, tahal mě za uši. To vše za jízdy, často ve vysoké rychlosti. Důvodem bylo třeba to, že jsem nestihl zelenou na semaforu. K tomu neustálé urážky, nadávky, vyhrožování, ponižování, občas záměrně před lidmi. Byl jsem z toho psychicky na dně. Nevěděl jsem, co dělat, tak jsem se s tím postupně naučil žít.“ Tak Respektu popsal v SMS jeden ze zaměstnanců ministerstva školství život pod bývalým šéfem rezortu Marcelem Chládkem (ČSSD). Osobně se sejít nechtěl, prý se bojí, že by mohl být s novináři viděn a přijít o práci. Jen o několik minut později posílá další zprávu: „Byl jsem právě upozorněn, že budu mít problémy, pokud se něco objeví.“

Zní to absurdně. Vždyť premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) právě kvůli podezření ze šikany podřízených  navrhl Chládkovo odvolání. Ale stejný strach veřejně vystoupit mají všichni oslovení zaměstnanci ministerstva. Může za to přístup sociálních demokratů. O tom, že ministr ponižuje podřízené a obtěžuje ženy, se v kuloárech mluví víc než rok. Přesto ho strana dál nechala v čele rezortu. Teď jde sice Chládek přes palubu, zdá se však, že hlavně proto, aby se spolu s ním zavřela voda i nad jeho skandálním chováním.

Už tehdy kolovaly o chování Marcela Chládka k podřízeným hotové legendy, třeba o sekretářce, kterou poslal „do kouta“ za to, že mu špatně nalila kávu, či právě ta o klečícím náměstkovi.

„Pokládám Marcela Chládka za nejlepšího ministra školství za posledních deset let. Respektuji, že nařčení, publikovaná v MF DNES, odmítl jako nepravdivá,“ loučil se s ním Sobotka. „Současně ale nechci, aby zveřejněnými podezřeními vůči chování ministra Chládka a diskusí o nich bylo jakkoli zatíženo fungování ministerstva a práce sociální demokracie ve vládě.“ Strana se vynasnažila, aby bylo ticho – lidi, kteří by si mohli stěžovat, „uklidila“ k jiným pěkným kariérám.

První článek o tom, že z ministerstva školství utíkají lidé, protože Marcel Chládek je „psychopat“, vyšel v MF DNES už loni v květnu. „Nechtěl jsem si nechat líbit, jak na mě ministr řval,“ vysvětlil v něm řidič Miroslav Kareta, proč byl z ministerstva vyhozen. Také další oslovení si, většinou anonymně, stěžovali na „řev“ kvůli banalitám, dokumentům špatně položeným na stole či nedostatečně rychlému příchodu na zavolání, na „psychický nátlak“ a „zesměšňování“ před ostatními. „Přísný jsem,“ reagoval tehdy Chládek. „Ale o nevybíravém chování nevím. Většinou si na mě stěžují lidé, kteří selhali.“

Vzápětí ministra interpeloval „ve věci slušného chování“ tehdejší poslanec, dnes europoslanec TOP 09 Stanislav Polčák. Zmínil případ řidiče Karety a „příhodu, která koluje v kuloárech sněmovny“ – o náměstkovi, jenž měl ministra na jeho příkaz prosit na kolenou o odpuštění. Už tehdy totiž kolovaly o chování Marcela Chládka k podřízeným hotové legendy, třeba o sekretářce, kterou poslal „do kouta“ za to, že mu špatně nalila kávu, či právě ta o klečícím náměstkovi.

Co všechno měl Marcel Chládek provádět a proč mu to procházelo? O jeho působení na ministerstvu školství čtěte v Respektu 24/2015, který vychází v pondělí 8. června (k dispozici je i pro čtečky Amazon Kindle, iPad/iPhone, tablety Android a v audioverzi).