Je váš pes geniální? Pokud ano, naučí se jména hraček pouhým odposlechem konverzace

„Tohle je pásovec,“ ukazuje žena své přítelkyni plyšovou hračku, „tady jsou ouška pásovce, nožičky pásovce, ocásek pásovce.“ Z pohovky konverzaci obou žen s nastraženýma ušima sleduje sedmiletá fenka border kolie jménem Basket – a kdo by tuto scénu pozoroval, nejspíš by konstatoval, že snad nikdy neviděl pozornějšího a dychtivějšího psa. Basket vypadá, že ji nic na světě tak nezajímá jako ono plyšové zvířátko, o němž ženy mluví. Hračka je pro ni nová, nikdy předtím ji neviděla.

Rozhovor, zachycený na videonahrávku, se odehrává v domácnosti obou žen na Manhattanu a je součástí vědeckého experimentu, který měl zjistit, zda si pes může osvojit název předmětu i bez přímé výuky, pouhým odposlechem konverzace dvou lidí. Výsledky nedávno publikoval časopis Science a podle hlavní autorky výzkumu Shany Dror se vůbec poprvé ukázalo, že se pes název hračky díky odposlechnutému rozhovoru naučit skutečně může. Jeho schopnosti se v tomto ohledu mohou rovnat schopnostem jedenapůlročního batolete, jež se rovněž dokáže učit slova pouhým poslechem lidské řeči.

Zároveň to ale podle Dror neplatí pro každého psa, naopak jde o dovednost extrémně vzácnou. Pes si snadno osvojí povely jako „sedni“, ale pamatovat si jména věcí, tedy chápat význam lidskou řečí pronášených podstatných jmen, je pro něj mnohem těžší oříšek.

Spousta pejskařů by nejspíš nesouhlasila. Prohlásit před svým čtyřnohým kamarádem, že se možná brzy půjde na procházku do parku, může vyvolat příval psí energie a nátlak, aby se šlo hned. Po zmínce o veterináři psa někdy najdeme pod pohovkou, odkud odmítá vylézt. Psi zkrátka často vypadají, že lidské řeči rozumějí, kognitivní vědkyně a etoložka Dror se ovšem domnívá, že podstatná jména běžně chápou jen tehdy, pokud signalizují příchod emočně mimořádně vypjaté situace.