Hlavně mu nezapomeňte vzít jídlo, chudákovi

Na jednu věc se lze bezpečně spolehnout – nekonečné pláně internetu a bezbřehá kreativita jeho uživatelů a uživatelek nabízejí feministicky smýšlející osobě vždy dost nových podnětů k přemýšlení. Tento týden se tak například urodilo v mé oblíbené facebookové skupině Protivný sprostý matky. Jak už jsem psala v jednom z minulých newsletterů, jde o nesmírně cennou studnici informací, protože skupina zahrnuje ženy různého věku, bydliště i vzdělání a ukazuje nejen to, jak české ženy reálně žijí, ale také, jak se na svět a svoji roli v něm dívají.

Tentokrát šlo o téma, jak by měl partner či manžel ženu podporovat během těhotenství a porodu. Téma otevřel jeden z mužů, kteří se ve skupině vyskytují, a to chvályhodnou snahou zjistit, co a jak by měl dělat. Specificky jak by měl reagovat na prudké výkyvy nálad, kterými jeho partnerka trpí.

Diskutérky popisovaly vlastní stavy během těhotenství, kdy jim vadilo třeba i partnerovo dýchání. Ovšem nikoli proto, že by byly hysterické, ale proto, že zatímco on vedle nich v noci v klidu pochrupoval, ony nemohly kvůli tělesnému nepohodlí či dalším obtížím spát. Debata byla většinově skvělou ukázkou toho, jak by bylo možné řešit řadu partnerských nedorozumění: pokud jeden zažívá něco, co druhý z podstaty věci prožít nemůže, je dobré, když se oné zkušenosti snaží porozumět.

Jenže jak je v této skupině dobrým zvykem, objevila se v ní řada diskutérek s – řekněme – alternativními názory. Zaujal mě zejména pohled, který popisoval porod jako událost, která je téměř náročnější pro muže, jenž sice sehrál roli při tvorbě potomka, ale přivedení dítěte na svět sleduje jako svědek, roztleskávač a fyzická i psychická opora. „Chlap může být v prčicích mnohem více než vy… ženu přece jen chrání hormony a je k tomu přizpůsobena… ten chlap je prostě chudák,“ napsala uživatelka a přidala přehled příkladů: muži se prý v takových situacích hroutí, „vypínají“, vedou divné řeči.