Kde se rodí naděje

Pro člověka, který se živí psaním, je dnešní doba pozoruhodná mimo jiné tím, jak se rozpadá význam slov. A tím není myšleno jen to, že někdo záměrně otočí podstatu určitého termínu. Jakou nálož balastu, nebo jak se krásně říká žvástu, unese naše kolektivní mysl? Neidealizujme si v tomto ohledu minulost, velkých myslitelů a mistrů slova jsme ve veřejném prostoru v posledních třiceti letech mnoho neměli.

Přesto vědomí omezeného prostoru, protože k veřejnosti se dalo buď mluvit naživo před publikem, nebo prostřednictvím médií, přece jen vedlo k určité střídmosti a snaze něco sdělit. Nástup sociálních sítí a nekonečného vysílání zpravodajských relací ale změnil pravidla hry. Neustále se na nás hrnou slova, přitom nemalá část aktérů usiluje o to nic neříct. Aby je nikdo nechytal za slovo, aby si neodradili tu či onu voličskou skupinu. Více mluví o tom, kdo je hlupák, než, co sami nabízejí. Není to zdaleka jen problém Česka.

Projev kanadského premiéra Marka Carneyho na Světovém ekonomickém fóru v Davosu o nutnosti sebevědomě přijmout změnu světového řádu (detailněji jsem ho rozebíral na webu Respektu7 minKanadský premiér vytáhl Havla a ukázal Evropě cestu) strhl pozornost doslova celého světa. Odkazovali na něj významní politici, diplomaté, experti, novináři. Je to projev výjimečný, protože nabídl cestu z nejistoty. Když Amerika už nechce postupovat se spojenci, ale mnohdy se staví proti nim, dobrá, pracujme na utužení jiných aliancí, kde země jako Kanada a spolky jako Evropská unie dokážou čelit velmocím, jako jsou Rusko, Čína a Spojené státy. 

Důvodem ohlasu mimořádného projevu ale podle mě není jen projevené sebevědomí v dosud znejistěném táboře liberálního Západu. Kanadský premiér vrátil slovům vážnost. Bylo vidět, že každá věta je promyšlená a všechna přirovnání mají svůj význam. Mark Carney chtěl něco říct, aby obyvatelé Kanady i demokratického světa věděli, jaký je jeho postoj, co aktivně podniká. Dnešní situace ve světě je dramatická a v takových dobách rostou osobnosti (kladné i záporné), o kterých se později učíme v hodinách historie.