Proti cizí moci

Senát ve středu neschválil Lex Ukrajina, zákon, jehož přílepkem je v posledních dnech velmi diskutovaný nový trestný čin „neoprávněná činnost pro cizí moc“. Senát ovšem neschválil ani své výhrady, zformulované do pozměňovacích návrhů, bez čehož nemůže zákon vrátit sněmovně, a celý Lex Ukrajina tak poputuje k prezidentovi v současné podobě.

Potřebu sepsat novou právní normu postihující nebezpečnou spolupráci s nepřátelskou zemí a „přilepit“ ji kvůli urychlení k jinému textu přinesla zkušenost justice, policie i tajných služeb s jednáním lidí, kteří dělají činy prokazatelně napomáhající nepříteli ohrožovat bezpečnost země, jež ale samy o sobě dosud nebyly trestné. Třeba jako manželé Šapošnikovovi, kteří posílali ruské tajné službě GRU zprávy o prodeji zbraní a munice do zemí, které se snaží Rusko vojensky ovládnout, a na základě těchto informací plánovala GRU své útoky na muniční sklady v Česku a Bulharsku. Informace, které Šapošnikovovi posílali, nebyly ale úředně označeny za tajné, a tak se dvojice podle současných zákonů nedopustila trestného činu. Nový zákon to mění.

Přesto má ale mnoho kritiků, kteří sice potřebu takového zákona vítají, ale jsou přesvědčeni, že jeho znění je příliš obecné, a tedy zneužitelné. Zákon totiž nevymezuje, jakou „neoprávněnou činnost“ má na mysli ani co je „cizí moc“. Co když ho policie a státní zástupci použijí i v případech, které budou jen projevem svobody slova, varují kritici.

Na to odpovídají zastánci zákona, že pojistkou proti zneužití je nutnost prokázat obviněnému, že jeho jednání je doložitelnou hrozbou pro českou společnost a že jím chtěl posloužit cizí moci úmyslně. Třeba že bude o českých politicích shromažďovat citlivé informace a předávat je do Moskvy s vědomím, že je Rusko využije k vydírání a prosazování svých zájmů v Česku.