Nemít kamarády a followery? To vadí! 

Dvě stě tisíc. Tolik sledujících na sociálních sítích může dnes v Česku dělit herce či herečku od vysněné velké filmové či seriálové role. V některých agenturách musejí herci a herečky vyplňovat, kolik mají sledujících. „Producenti mají rádi lidi, kteří jsou vidět na Instagramu. Nebyla bych tam, kdyby mi to nepomáhalo v práci,“ říká herečka Alena Doláková, absolventka brněnské JAMU, která na sebe upozornila ve filmu Jana Svěráka Tři bratři a vedle zveřejňování premiér nebo svých stand-upů chce zkusit být více vidět humorným sdílením svého falešného soukromí. 

Česko se v tomto ohledu neliší od zahraničí. Na praxi, kdy se herci a herečky do rolí obsazují na základě počtu svých sledujících na sítích místo talentu a zkušeností, si nedávno na festivalu v Berlíně stěžoval i americký herec Ethan Hawke. Popularita on-line zároveň není jediným faktorem při výběru herců a hereček – a ani jedinou změnou v tom, koho domácí publikum vidí, když se vydá do kina nebo si zapne televizi. 

Roli v tom hrají i česká specifika jako tradice hereckých angažmá v divadlech nebo to, jak malá audiovize je. Malý rybníček – termín, který používají téměř všichni oslovení pro tento text bez rozdílu profese – je na jednu stranu výhoda. Herci si mohou vytvářet blízké vazby s režiséry a režisérkami nebo s castingovými agentkami a agenty. 

Režiséři mohou oslovovat přímo ty, jež chtějí obsadit. „České prostředí je malé a přátelské. Můžete zavolat castingovému režisérovi, kámošovi, že nemáte zrovna práci a z čeho platit nájem a jestli o něčem neví. Nedávno jsem to udělala a castingová režisérka mi za čtrnáct dní práci dala,“ říká Doláková. „Ale umím si představit, že pro začínající herce, kteří ještě kamarády nemají, může být hodně těžké se prosadit.“