Přístup z Blízkého východu nebude vůči Číně fungovat

Příměří uzavřené minulý týden v Gaze bylo úspěchem Donalda Trumpa a jeho stylu zahraniční politiky. On a jeho tým se zapojili do intenzivní osobní diplomacie, přesvědčili Izrael, aby zastavil palbu, a přemluvili Katar, Egypt a Turecko, aby vyvinuly tlak na Hamás. Pro prezidenta, který má rád dohody a drama, byla podpisová ceremonie v Egyptě velkolepou událostí.

Ale zatímco se Blízký východ uklidnil, na jiném, mnohem důležitějším poli se situace vyostřila – mezi USA a Čínou. V této oblasti Trump přecházel od výhrůžek k ústupkům, a nakonec ke zmatku. Nejprve pohrozil novými stoprocentními cly a varoval, že zruší plánované setkání se Si Ťin-pchingem. Když Peking odmítl ustoupit, Trump rychle zmírnil svůj postoj a na sociálních sítích zveřejnil smířlivý vzkaz, že chce „Číně pomoci, ne ublížit“. Jeho poradci oznámili, že summit Trumpa a Si Ťin-pchinga se uskuteční.

Tento vzorec – hlasité výhrůžky, rychlé ustupování a následná nejistota – se stal již známým. Problémem je, že Trumpova diplomatická strategie, účinná na Blízkém východě, se příliš nehodí pro delší a rozsáhlejší boj s Čínou.

Trumpův přístup funguje tam, kde má Amerika převahu a politika je osobní záležitostí. Na Blízkém východě má Washington v rukou finanční prostředky, zbrojní systémy, bezpečnostní záštitu, špičkové technologie a právo veta v Radě bezpečnosti OSN. Vedoucí představitelé regionu – Netanjahu, Sísí, Erdoğan, Muhammad bin Salmán – jsou silní muži, kteří reagují na tlak a transakční pobídky. Trump tento svět miluje. Může zavolat vůdci, vyhrožovat, lichotit a pak uzavřít dohodu. Příměří mezi Hamásem a Izraelem bylo přesně takovým představením: osobním, viditelným a teatrálním.