Jak je důležité (ne)míti Filipa

Filip Turek je „ikonický člověk“, „skvěle vypadá“, „je to důstojný člověk“, je „lídr s velkým L“. Dalo by se říct, že asi každý by chtěl mít svého Petra Macinku. Předseda Motoristů je totiž autorem všech zmíněných superlativů na adresu muže, jehož utajená minulost momentálně ovládla českou veřejnou debatu. Je sympatické, že Macinka má svého kolegu tak rád, ale v jeho slovech je také zakódován problém, který za normálních okolností řeší rodiče, v našem případě bohužel celá česká společnost.

Lídr Motoristů Turek je typický produkt 21. století, sledujme tedy jeho příběh pozorně, protože se nepochybně bude opakovat. Sociální sítě a internet mění společnost, politiku i výběr našich hrdinů. Digitální realita umožňuje snáze než dřív získávat pozornost nikoli tím, co člověk vykoná, ale tím, co sám o sobě říká. Lze v ní vytvářet instantní strany i politiky, kteří se objeví na scéně vytlačení algoritmy, podobně jako se nám na sítích nabízí reklama či zájmové skupiny. 

Udělal jsem si domácí úkol a pustil si hodiny a hodiny různých vystoupení Filipa Turka, ať už na jeho sociálních sítích, či v jeho pořadech. Turek sám sebe prezentuje jako úspěšného, bohatého, vysokého, hranatého, ozbrojeného, túrujícího a obletovaného muže, který se ve všem vyzná. Často opakuje, že studoval diplomacii (aby následně sám přiznal, že to tak zas úplně není), ale ve svých vystoupeních zůstává u obecných frází, které můžeme běžně slýchat u středoškoláků. Nejčastěji v duchu, že drsná doba potřebuje drsné muže. 

Někteří muži zažívají krizi identity, hledají záchytné body, které by jim vrátily pocit výjimečnosti. Slovenský novinář Martin M. Šimečka měl trefný postřeh, když zmínil, že Robertem Ficem prosazená zmínka o dvou pohlavích do slovenské ústavy je ve skutečnosti zprávou jen o jednom pohlaví – mužském. Ostatně drtivá většina hlasujících poslanců byli pánové. Je to snaha vrátit symbolicky mužům význam, a tak si podle Šimečky dali do ústavy penis. V Česku nyní píšeme jinou kapitolu stejného příběhu.