Babiš vymyslel stát, v němž každý může jen brát 

Oblíbené tvrzení znalců politiky zní, že předvolební programy nikdo nečte. Kdo ví, ale na cestu vlakem si je asi skutečně nikdo nebere a do postele si s nimi zřejmě taky nezaleze. ANO jako favorit říjnových voleb však minulý čtvrtek předvedlo, že programy důležité jsou, minimálně jako příležitost pro uspořádání veřejné show. A pokud někdo pojímá programové závazky způsobem jako Andrej Babiš, může počítat s tím, že různého sdílení, citací, divení se, pohoršení, pochval i výsměchu bude ve veřejném prostoru hodně, a při tom se budou šířit do světa i konkrétní politické sliby. A těch je tolik – často i těch dlouho ignorovaných –, že i v neutrálních voličích budí dojem ve stylu „prostě tohle není špatné zkusit“. 

Navíc Babiš nebudoval pověstný wow efekt jen obsahem: s uvedením programu čekal do poslední chvíle, aby – jak vysvětlil – od něj nikdo nemohl opisovat. Jako by nešlo o službu státu a veřejnosti, ale jen o burzu slibů, kterými nezarmoutíš, a jde jen o to, kdo nabídne víc.  

Všechno dostupné všem

ANO zkrátka posunulo předvolební slibování na novou úroveň. Pečlivě volené, někdy záměrně vágní formulace („zajistíme podporu“) slibují bezproblémový svět, kde se dají věci jen zlepšovat, přidávat peníze, podporovat, zajistit všem. Občas sklouznou povšechné sliby do nečekaného detailu („Prosadíme zákaz norování, tj. lovu zvěře pod zemí za pomoci loveckých psů“). Sporné věci, třeba zvažovanou legalizaci drog, program ignoruje.