Za co stávkovat příště

Od roku 2002 dostáváme co tři roky facku z OECD. Hodnotí nás totiž jako zemi s mimořádně silným vlivem rodinného původu na školní výsledky dětí.

Nezdravé sociální poměry v českém školství potvrdily i nové výsledky výzkumu PISA v 86 zemích. Naše školy neučí, aby zmírnily sociální rozdíly mezi dětmi. Naopak je materializují. V tom, co a jak děti umějí a jaké dostávají známky. Děti s nižším vzdělanostním původem zaostávají v patnáctém roce svého života oproti vrstevníkům ze vzdělanějších rodin o tři roky školní docházky. Od vysvědčení přes přijímačky až k dosaženému vzdělání certifikuje naše školství společenské nerovnosti jako značnou měrou dědičné. Česká společnost rigidně dbá na soulad vzdělání mezi manželi/rodiči. I tím je vzdělanostní vliv rodinného původu u nás kompaktnější.

V otevřené společnosti děti získávají díky škole širší možnosti. V západních zemích to platí. Od dob komunismu sice u nás významně vzrostl podíl středoškoláků a vysokoškoláků. Doháníme vyspělé. Společensky se ale jejich profil nemění. Školství nadále fixuje sociální rozdělení společnosti. Přitom vliv vzdělání na kvalitu života roste. 

Sociální původ u nás má díky škole poněkud osudový, na jednotlivci méně závislý vliv. Děti s nižším původem nezískají ve škole větší šanci na změnu k lepšímu. Naopak poznávají své sociální limity. Ke škole nezískají větší důvěru ani motivaci jako k instituci spravedlivě otevírající šance všem. Společensky ve škole spíše ztrácejí. Zejména vůči vrstevníkům, kteří záhy odejdou za „lepším“ na gymnázia a dále. Nedůvěra k institucím a systému začíná už základní školou.