Období po roce 1945 a hlavně po roce 1948 přineslo gastronomii u nás pramálo pozitivního. Zejména špičková kuchyně se dostala na samý pokraj úplné likvidace. Ani běžné vaření však nezažívalo zrovna idylické období – přídělový systém, který se udržoval až do roku 1953, rozhodně neumožňovalo pořádání lukulských hodů a většinu kreativity musely hospodyně věnovat na řešení otázky dostatečného nasycení.
Také závodní stravování vnímala většina strávníků oprávněně jako pouhou nutnost, a rozhodně neumožňovalo kulinární zážitky, na něž by bylo později možno se slzou v oku vzpomínat. Dovoz kaviáru, sovětského šampaňského a smetanové zmrzliny „moroženoje“ představoval jen slabou náplast za ztrátu přímého kontaktu se světovými gastronomickými centry.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
