Při sledování hrůz další války na Blízkém východě je snadné propadat depresi. Region jako celek i nadále působí divoce a nestabilně. Takový pocit ale opomíjí důležitý posun, který se v něm poslední dobou odehrál a který může být zdrojem jisté dávky optimismu do budoucna: arabské státy, jež jsou teď lídry na Blízkém východě, hrají důležitou a konstruktivní roli ve snaze stabilizovat situaci a dosáhnout míru. To je ve srovnání s předchozími desetiletími zásadní změna.
Agendu arabského světa určoval po desetiletí Egypt, obzvláště to platilo za vlády charismatického prezidenta Gamála Násira. Jeho základní ideologií byl arabský nacionalismus se silným protiizraelským zabarvením. Další arabské státy, Sýrie a Irák, pak odsuzovaly Izrael stejně zapáleně. Často se řídily politikou „odmítání“, jež se stavěla proti jakýmkoli ústupkům židovskému státu. K jejich boji proti Izraeli se přidávala Saúdská Arábie a v roli ochránkyně dvou nejsvatějších míst islámu k němu přidávala náboženský tón. Saúdský král Fahd v roce 2002 podpořil telemaraton na pomoc pro příbuzné palestinských „mučedníků“ zabitých Izraelem, včetně teroristů. Vybralo se zhruba 100 milionů dolarů.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 29 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
