Milovat se víc

Britský pop prodělal v poslední dekádě velkou otočku. Z tradicionalistického a nostalgického žánru obráceného kamsi do šedesátých let, jemuž dominovaly velké hlasy, se postupně stala diskem a taneční hudbou hýřící disciplína, jež oslavuje pestrost tvůrců všech identit. Místo Adele zaujala Dua Lipa, retro bylo vystřídáno futurismem. Jeden člověk ale zvládl tuto metamorfózu popu prodělat bez újmy. Sam Smith se cítí jako doma v obou těchto světech a slaví v nich úspěchy už proto, že změny v hudbě velmi úzce spojuje se změnami ve svém životě.

Když se v roce 2019 už na vrcholu slávy, s cenami Grammy i Oscarem za bondovskou píseň ve vitríně, začal*a Sam Smith veřejně identifikovat jako nebinární osoba, netrvalo dlouho a sám tento fakt se brzy promítl i do podoby písní (v angličtině používá genderově neutrální zájmena they/them, což v textu zohledňujeme nebinárními variantami s využitím hvězdičky jako třeba muzikant*ka – pozn. red.).

Mocným a srdceryvným hlasem zpívané balady o osamělosti, opuštění, zlomeném srdci a neopětované lásce mužských protějšků, které charakterizovaly první alba In The Lonely Hour (2014) a The Thrill of It All (2017), na novince Gloria střídají euforické taneční kusy. Některé jako by přímo byly stvořené pro taneční parket. Maskulinní image ustoupila ve prospěch feminní. Smutek z odmítnutí ostatními je pryč a místo něj tu dominuje radost ze sebepřijetí.