Nedávno si česká politika připomněla tři roky od úmrtí dlouholetého vrcholného politika, teplického primátora a předsedy Senátu Jaroslava Kubery. Dramatický konec jeho politické i životní cesty tak trochu předznamenal směr, kterým se jeho ODS měla vydat. Je to směr, který nazývám „ODS s lidskoprávní tváří“.
Strana Topolánka a Nečase si svého času na nějaké lidskoprávní oplétačky nepotrpěla. Deset let nazpět Nečas ještě kafral na nejrůznější „havlistické“ překážky byznysu se zámožnými diktátory. Neváhal otevřeně označit za největší škůdce českého exportu dalajlamu a Pussy Riot. Deklaroval podporu „jedné Číně“ – a se svobodným Tibetem radil „opatrně“. Takovou ODS jsme ostatně znali už od Václava Klause, pro něhož byl byznys bez přívlastků základním stavebním kamenem pokroku. Ať už se bavíme o mezinárodním obchodu anebo cestě na Hrad s pomocí komunistů.
Ač jsem tomu sám nevěřil, nástup Petra Fialy spustil jistou proměnu hlavní stranické linie. Populistické fotografie s ostnatým drátem na maďarských hranicích ještě velké změny nenaznačovaly. Nekompromisní vystrnadění toxického Klause mladšího či stopka vystavená radikální Alexandře Udženije už ano. Kuberovo odhodlání realizovat cestu na Tchaj-wan navzdory bezskrupulózním čínským výhrůžkám již potvrzovalo trend.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
