Salta sladkých dějin
Cukr jde dějinami lidstva jako na houpačce. Z nedostupné lahůdky se stal zdrojem uspokojení pro masy a nakonec strašákem současného zdravotnictví.
Držet dítě od cukru dál co nejdéle: to je první nutriční přikázání, které si dnešní rodiče odnesou z porodnice. Před sedmdesáti lety by přitom slyšeli pravý opak: dudlík namočený v cukrové vodě se doporučoval k uklidňování robátek a sladké bylo vítanou, až prestižní položkou jídelníčku, která měla dětský organismus posílit.
Co přesně cukr tehdy vyneslo do takto výlučné pozice? Byla to kombinace více faktorů: v první řadě válečná léta a strach z chudoby a podvýživy. Cukr se stal jejím opakem: synonymem dostatku. Zároveň se sladké stalo ztělesněním dostupného luxusu. „Byl široce přijímán jako nezbytná věc a příjemná nutnost – komodita, která stejným dílem posilovala a těšila,“ shrnuje poválečnou pozici cukru historik James Walwin ve své knize Sugar.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
