Je to možná nejgeniálnější scéna československé kinematografie. Dva páry a rodina jednoho z nich stojí v závěru filmu Intimní osvětlení na balkoně multigeneračního vesnického domu a se zakloněnými hlavami čekají, až jim do úst vteče vaječný koňak. Má to být slavnostní přípitek po intenzivním víkendu, kdy se návštěva změnila v existenciální reflexi, „na koncert“, „na pěkný ženský“ a na „vždyť to máš jedno“. Jenže koňak je tak hustý, že neteče. A lidé stojí a čekají… Absurdita situace se stává velejemným komentářem k absurditě celého lidského bytí (v socialistickém Československu).
Na tom, že tato scéna i Intimní osvětlení, debut a nejlepší film Ivana Passera, existují, má zásadní podíl scenárista a dramaturg Václav Šašek. Klíčová, byť pro běžného diváka nenápadná osobnost československé i české kinematografie byla spolu s Passerem a Jaroslavem Papouškem autorem scénáře. Václav Šašek zemřel minulý čtvrtek ve věku 89 let.
Často se v kinematografii vliv konkrétních lidí přeceňuje. U Šaška takovou chybu udělat nejde. Bez něj by bez nadsázky československá nová vlna nevypadala, jak vypadá. V dnes už legendární barrandovské tvůrčí skupině Šebor-Bor byl třeba dramaturgem filmů Miloše Formana před jeho emigrací do USA. Stejně tak by nevypadala, jak vypadá, komedie sedmdesátých a osmdesátých let. Šašek spolupracoval s dvojicí Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak na Kulovém blesku, Na samotě u lesa, Vrchní, prchni. Se Svěrákem pak na komedii Vesničko má středisková. Jejich spolupráce pokračovala i po revoluci, od Obecné školy po Vratné lahve. Napsal scénář k Helimadoe, Výchově dívek v Čechách či k seriálu Přítelkyně z domu smutku. Jeho posledním filmovým projektem bylo Nabarvené ptáče. Příznačně.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
