Tyranie obrazů
Po kulturních dějinách ženského pohlavního orgánu a otázce partnerské „rozchodovosti“ v moderní éře, kdy se láska začala vytrácet z žité zkušenosti obyvatel Západu, se Liv Strömquist rozhodla prozkoumat fenomén krásy. Zatímco filozofové a estetici vnímali krásu jako univerzální hodnotu (Roger Scruton) nebo ilustrovali rozdílnost v pojetí krásy a vkusu napříč časem a společenskými vrstvami (Umberto Eco), švédská autorka komiksů a vystudovaná socioložka zůstává věrná dosavadní optice. Svůj komiks zasazuje do ekonomicko-kulturního prostředí současnosti, které je definované sociálními sítěmi, fotografiemi a konzumerismem.
Individualismus se tu mísí s touhou po sebeprezentaci a neustálé zírání na vlastní tvář a očekávání lajků vede k narcistním sklonům. Krásy se chopil trh a náš vzhled se stal jednou z nejdůležitějších spotřebních komodit. „Člověk touží po tom, po čem touží jiní lidé,“ tvrdí citovaný filozof René Girard. Lidská bytost tápe a půjčuje si své tužby od druhých. Přitom zažívá stav, kdy se při prohlížení krásných lidí cítí smutná. Proč tak hezky nevypadám i já?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 50 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
