Číst myšlenky lze, klíč je ve správném zapojení umělé inteligence

Aby si ve filmu Minority Report zachoval Tom Cruise v ulicích plných kamer anonymitu, nechá si transplantovat oční bulvu, rozpoznávací znak jedince. Pod dojmem nejnovějšího výzkumu nabízíme podobnou zápletku: hrdina, jenž chce uniknout všudypřítomným čtečkám myšlenek, v duchu počítá. Tímto druhem soustředění zmate skenery mozku natolik, že jeho myšlenky neuhodnou.

Ke „čtení myšlenek“ tým vědců pod vedením Alexandra Hutha z Texaské univerzity využil funkční magnetickou rezonanci (fMRI), známý tubus se silným magnetickým polem, do nějž pacient zajede jako do tunelu. Přístroj měří průtok krve mozkem a dokáže poznat aktivaci různých mozkových center. A ukazuje se, že v mozku, v této „nejsložitější telefonní ústředně světa“, lze leccos odposlechnout. Už začátkem minulého desetiletí vědci dokázali přibližně rekonstruovat snímek, na který se pokusná osoba dívá – místo skutečně pozorované fotografie komika Stevea Martina v tmavé uniformě a s medailí na hrudi získali „čtením myšlenek“ obrázek muže v černém triku, s rozmazanou tváří a neurčitou ozdobou pod krkem; tedy ne úplně přesnou, přesto fascinující analogii toho, na co člověk hledí (viz Respekt 13/2017). Cílem těchto experimentů je například pomoci paralyzovaným pacientům komunikovat s okolním světem.

Nyní se vědci zaměřili nejprve na řeč. Pokusným osobám pouštěli celé hodiny podcasty a přiřazovali mozkovou aktivitu slovům, slovním spojením a větám. Chtěli se tak naučit rozpoznat z činnosti mozku, co daný člověk zrovna slyší. Nejprve to příliš nefungovalo, pak však experimentátory napadlo zapojit generativní model GPT, jejž využívá známý chatbot. Úkolem modelu bylo analyzovat obrázky činnosti mozku z fMRI a předpovídat pomocí nich řazení slov.

Systém pak opravdu dokázal zjistit, co pokusná osoba zrovna slyší – nikoli odečíst každé slovo, ale rekonstruovat přehrávaný příběh. „Studie ukazuje, že použijeme-li správné metody a vylepšené modely, můžeme skutečně dekódovat, na co člověk myslí,“ řekl časopisu Science neurovědec z MIT Martin Schrimpf, který se na výzkumu nepodílel.