Domněnky? Eliminovat.

Digitalizace služeb státní správy odnímá dostupnost služeb občanům, kteří s internetem pracovat neumějí nebo nechtějí. V oblasti knižní kultury pak digitalizace otevírá dveře cenzuře v podobě mnohem snazšího přepisování tzv. nevhodného obsahu. Zatímco jednou vytištěné knihy musíte po jedné pracně zabavovat a pálit, v případě těch digitálních to řeší přepis jednoho jediného textu v tom správném počítači.

Říkám si, když z batohu tahám laptop, že se pustím do sloupku na téma dober, která přijímáme až příliš samozřejmě. A ptám se sama sebe, zda se v případě vztahu mezi digitalizací a cenzurou jedná o podobný „dvojjediný balíček“, v rámci kterého jde nekritické nadšení pro jedno ruku v ruce s tendencí schvalovat to druhé podobně, jako se kritika 5G sítí pojívá s antivaxerstvím nebo záliba ve fitness centrech s holdováním automobilismu. Ale nejsem si tím jistá.

Ve společnosti, jako je ta naše, deklarující odklon od autorit všeho druhu k maximální individuální svobodě, platívá často argument dobra v podobě zjednodušení, zrychlení či zpříjemnění za neoddiskutovatelnou nejvyšší kartu. Napadá mě, když otvírám laptop a na obrazovce čtu v rámečku aktualizací aplikace Webex: „Snažíme se napomáhat vytvoření inkluzivnějšího pracoviště. Přidejte si do svého profilu zájmena, aby lidé viděli, která zájmena mají použít, když vás chtějí oslovit. Díky tomu je možné budovat lepší pracovní vztahy a eliminovat z každodenní komunikace domněnky.“

Wow! Lepší pracovní vztahy jsou vždycky fajn, proti zájmenům v profilu nic nemám, ale samozřejmost předpokladu, že eliminovat domněnky je prostě dobrý nápad, může sloužit jako konkrétní příklad přesně toho typu dobra, o kterém jsem chtěla psát. Krédo přístupu, který v tomto případě prokazuje Webex, je rovněž typické – axiom maximální funkčnosti, tj. v tomto případě co největší redukce třecích ploch a emočního diskomfortu.