Osel, pozapomenutý spolutvůrce lidských dějin
Kde je dnes francouzská vesnice Boinville-en-Woëvre, tam stávala kdysi římská antická vila. A na jejích pozemcích probíhal pozoruhodný pokus: staří Římané se tu pokoušeli zvětšit osla. Skutečného osla, lichokopytníka se smutným pohledem, hebkýma ušima a stoickým přístupem k nezměrné dřině, kterou na něj už tisíce let nakládá člověk. Tehdy, ve 2.–5. století našeho letopočtu, klasický oslík, obvykle v kohoutku vysoký tak 130 centimetrů, čelil drtivé konkurenci modernějšího dopravního prostředku, konkrétně muly. Ta na dlouhých silnicích římské říše dokázala přepravit více nákladu.
Šlechtitelé do značné míry uspěli, římský „superosel“ narostl zhruba o 20 centimetrů. Trvalo to nicméně dlouho a mezitím přišly další změny. Mulu nakonec vyřadil z konkurence především rozpad samotné římské říše. Bez dlouhých silnic nebyla výkonnější mula zase tak důležitá. Osel pro opětovně lokalizovanou ekonomiku plně dostačoval i ve své „původní“ verzi.
Popisovaná anabáze je ovšem pouze jednou epizodou v dlouhé kariéře osla jako domácího tahouna. Víme o ní překvapivě málo, jako by byl osel téměř neviditelný. Donedávna se například mělo za to, že k domestikaci často vysmívaného zvířete došlo paralelně na třech různých místech: v severní Africe, na Blízkém východě a na Arabském poloostrově. Teprve v uplynulých týdnech si však dvě velké zpravodajské instituce, americké The New York Times a britská BBC, všimly, že v září loňského roku vyšla v časopise Science dosud nejrozsáhlejší studie oslího genomu. Dosud jsme věděli ledacos o koních, psech i kočkách, a teď tedy tušíme i původ osla. Vše nasvědčuje tomu, že byl ze svého divoce žijícího předka domestikován na jediném místě, zhruba v oblasti, kde se dnes nachází Keňa, a to přibližně 5000 let před naším letopočtem.
Vědci mají za to, že osel se stal lidským otrokem do značné míry kvůli tehdy právě probíhající klimatické změně. Doba jeho ochočení se shoduje s érou vysychání pouště a osel to v suchu dobře zvládal. Z Afriky se pak rozšířil do dalších oblastí lidské civilizace.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
