Díky, že nemůžem
Zatímco průvodkyně muzea poválečné historie ve Vratislavi líčí boj hnutí Solidarita proti představitelům polského komunistického režimu, moji studenti se tváří nepřítomně. Současnost chápou jinak: jako svět na hraně kolapsu s jeho environmentálními, sociálními či genderovými problémy. Maketa staré polské masny prodávající pouze sádlo, dobový retro fiátek či kulisa sedmdesátkového obýváku sice pobaví, příběh boje proti komunismu však moc neozřejmí.
Studenti si komunismus nepamatují a jejich referenční rámec se od toho muzeálního, respektive našeho – těch, co jsme komunismus zažili, byť jen velmi krátce – dost liší. Jak tedy ono velké vyprávění vztáhnout k dnešní době tak, aby inspirovalo i ty, jimž je ta dávná doba ukradená? S tím, že strašit komunistickou stranou je passé, levicí jako takovou strašit nechceme a odmítáme redukci toho celého na varování před Ruskem. Co zbývá?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
