Tak třeba… Jak se lidé rozhodují, kdo má být prezident

Za šest týdnů a čtyři dny od chvíle, kdy vychází tento časopis, půjdou Češi v prvním kole prezidentské volby vhodit svůj hlas člověku, kterého si přejí mít dalších pět let na Hradě. Kandidáti objíždějí zemi po besedách a chystají se na horkou fázi kampaně, kdy proti sobě usednou v televizní debatě. Část země trpce prožívá loučení s Milošem Zemanem, jiná část se těší na změnu. Podle čeho se Češi a Češky rozhodují, komu dají svůj hlas, jsme vyjeli pátrat do místa, kde v minulých volbách s nevídanou převahou zvítězil Miloš Zeman, do místa, kde volbu prezidenta prohrál, i mezi nejhlasitější nespokojence se současnou podobou světa.

Jediný pomocník

Lehce zvlněná krajina Nízkého Jeseníku je pokrytá listopadovou mlhou. Při vjezdu do obce Jakartovice přejíždíme neviditelnou historickou hranici mezi Moravou a Slezskem – obec se rozkládá po obou jejích stranách. Další zvláštností obce je to, že v ní žije velké množství lidí, kteří obdivují Miloše Zemana. V posledních dvou prezidentských volbách tu ve druhém kole s velkým náskokem vyhrál nad svými protivníky: nad Karlem Schwarzenbergem v roce 2013 se ziskem 79 procent (celostátně získal necelých 55 procent) a nad Jiřím Drahošem pak se 76 procent hlasů (celostátně 51,3 procenta). V roce 2018 se navíc ukázalo, že Zeman občany Jakartovic během svého prvního období na Hradě potěšil natolik, že by tu před pěti lety vyhrál už v prvním kole – lidé vybírající si mezi devíti kandidáty přidělili Zemanovi rovnou rekordních 63 procent hlasů.

Kousek od jakartovického obecního úřadu stojí pojízdná masna. Na dotaz se ukáže, že všichni tři lidé, kteří právě teď v ní nebo u ní stojí, volili minule i předminule Zemana – pan Ladislav, jenž auto řídí, jeho manželka, která v něm prodává, i starší paní, která tu právě nakoupila maso, šunku a ovar. „No, když už Zeman nekandiduje, dám hlas Babišovi,“ říká nakupující žena na otázku, koho bude volit. „Samozřejmě, koho jiného,“ doplňuje ji prodavačka, „je to jediný člověk z těch nahoře, co pomáhá lidem, dal na důchodech, kdežto tahle vláda hrabe jen pro sebe,“ dodává žena za pojízdným pultem. „Jak jsem to poznala, že si hrabou pro sebe? No tak, že to říkají všichni. A já žiju z ruky do huby, jsem ráda, že mám na zboží a na naftu.“

Nakupující žena žije v domě s dcerou a zetěm a slovům prodavačky přikyvuje – zdražili jí nedávno plyn a elektřinu a vnučce je třeba pomáhat na studiích, studuje lékařskou fakultu v Olomouci. Vláda sice slíbila ceny energií zastropovat, ale nikdo z přítomných tomu nevěří. „To jistě. Ti to určitě ještě zvednou, aby měli prachy sami pro sebe. Vláda všechno zdražuje,“ říká prodavačka.

„Ani vládnoucí třída, ani novináři pravdu neřeknou.“

Hovor u prodejny časem dospěje ke shodě, že přímo vláda potraviny ani energie nezdražuje, ale to, že by za vysoké ceny energií mohla válka Putina na Ukrajině, tu lidé odmítají. „Putin za to určitě nemůže. To dělá vláda, když říká, že je to naše válka, a provokuje Rusko,“ říká prodavačka. Její manžel Ladislav si na Babišovi cení, že se „staral o lidi“ v době covidu. „Zeman byl dobrý, ale teď otočil o sto osmdesát stupňů s tou Ukrajinou, to nevím, jestli bych ho volil znovu,“ říká pan Ladislav. „A ta Pirátka Richterová je tak hloupá, že říká, že jsme i my ve válce s Ruskem. A že by šel Putin po Ukrajině dál do jiných zemí. To mě úplně bolí, takové blbé řeči.“ To, že Putin v únoru na Ukrajinu zaútočí, sice pan Ladislav nečekal, ale na druhou stranu, jak říká, nebylo v pořádku, co dělala Ukrajina Rusům na Donbase, že jim tam zakazovali mluvit rusky. Argument, že šlo pouze o to, že na Ukrajině je úředním jazykem ukrajinština, ho na chvíli zaujme – uznává, že i Česko má úřední jazyk češtinu, i když tu žije početná vietnamská nebo i ukrajinská menšina –, ale pak nad tím mávne rukou. „O to nakonec nejde. Mně nic nechybí, pracoval jsem šest let v uranovém dole a pak v nejlepší partě na Vítězném únoru, už v osmdesátých letech jsem měl čistý plat 34 tisíc korun. Teď mám důchod 27 tisíc, to je dobré, ale máma mě učila myslet i na ty, co je jim hůř. Takže bych pomáhal spíš našim lidem než Ukrajincům. A to Babiš chápe.“