Až bude jednou historie hodnotit, jak se chovala česká společnost během kruté a z celoevropského pohledu velmi nebezpečné války Vladimira Putina na Ukrajině, pravděpodobně zazní i něco o Danielovi Křetínském. A zřejmě to nebude úplně lichotivé. Asi se řekne, že Křetínský je ten, kdo v době rekordně rostoucích účtů za elektřinu odmítl zaplatit svůj podíl na solidární válečné dani a kvůli mamonu přesunul část své firmy do ciziny. Možná také dojde na údiv, proč si miliardář nezaplatil lepší PR poradce, aby mu tuto chybu rozmluvili. Důvody ale souvisejí s obecnějším problémem, s nímž se pojí vztahy velkého byznysu a českých vlád.
Zajít na Václavák
Každá velká krize má potenciál prověřit soudržnost, na níž svobodné země stojí. Během vypjaté doby se lépe než jindy ukazuje, nakolik společnost respektuje své partikulární zájmy a dokáže je poskládat do zájmu celku. Pro ruskou válku na Ukrajině to platí dvojnásob, protože viník je zcela zřetelný, přehledně definovatelný a vrcholně nebezpečný – dobře tedy víme, že je důležité se proti němu ze všech sil bránit. A protože jedním z nejvýraznějších jevů této krize jsou extrémně vysoké ceny energií, jednou z nutných obran je ochota uskromnit se.
Možná každý bude ono uskromnění definovat trochu jinak, v době existenční krize ale platí, že cestu ukazuje demokraticky zvolená vláda. Pro firmy to znamená respektovat podíl na solidaritě, který jim vláda vyměří. A pokud odmítnou, podkopávají to, co je v každé krizi klíčové –…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
