Písně místo násilí

Patricia Churchland je zakladatelkou oboru zvaného neurofilozofie, který sdružuje poznatky z mnoha jiných oborů – evoluční biologie, neurověd, psychologie, antropologie – a snaží se jimi obohatit filozofii. Už koncem šedesátých let si uvědomila, že není spokojena se způsobem, jakým většina filozofů pracuje: izolováni od empirického vědeckého poznání rozvíjeli svoje vlastní představy o tom, jak se rozhodujeme a jaká je povaha vědomí a morálky. „Zakládali si na svých představách a intuici, nezajímali se o data poskytovaná různými vědami, která by nám mohla pomoci ty jevy skutečně pochopit,“ vysvětluje.

Jako mladá vědkyně na Manitobské univerzitě v západní Kanadě se proto rozhodla zjistit, co o fungování mozku zjistila neurověda. „Odučila jsem si svoje hodiny, nasedla do starého rozhrkaného auta a jela na lékařskou fakultu, kde jsem strávila zbytek dne,“ vzpomíná. „Kolegové si mysleli, že jsem se zbláznila. Byla to podle nich ztráta času. Když chce být neurovědkyní, proč to proboha nešla studovat rovnou?“ představuje skepsi, s níž se tehdy setkávala. Narážela na ni i poté, co v roce 1984 získala profesuru na Kalifornské univerzitě v San Diegu a s manželem se přestěhovala do Kalifornie. Hodně jí však tehdy pomohl spoluobjevitel struktury DNA Francis Crick, podle nějž mělo k propojení filozofie a neurověd dojít už dávno, a také další slavný vědec Jonas Salk, objevitel vakcíny proti dětské obrně.

Patricia Churchland je tak příkladem člověka, jenž svou „tvrdohlavostí“ a tahem…