Jedním z bodů, na kterých dnes ve Washingtonu panuje shoda, je přesvědčení, že americká politika vůči Číně stojí na intelektuálním omylu. Liberálové i konzervativci společně věřili, že pokud se Čína otevře volnému trhu a bude integrována do světové ekonomiky, zásadně se promění. To se ale nestalo (praví konsenzus) a my bychom si měli přiznat, že naše víra v možnosti trhu a obchodu byla naivní.
Ve skutečnosti, když pozoruji Čínu na prahu přelomového XX. stranického sjezdu, tak mě zaráží, jak málo takový popis vystihuje to, co se s Čínou v posledních dekádách skutečně dělo. Země prošla zásadní ekonomickou a společenskou proměnou. Její HDP v přepočtu na hlavu se od počátku ekonomické liberalizace v roce 1978 zvýšilo téměř třicetkrát. Masové vzdělání a urbanizace naprosto změnily její tvář. Stovky milionů Číňanů dnes patří do střední třídy, používají nejmodernější nástroje informační revoluce a těší se pozoruhodné svobodě vlastnit majetek, podnikat či měnit místo trvalého pobytu. To vše bylo dříve zakázáno.
Jestliže prezident Si Ťin-pching zahájil svůj program represí a centralizace, bylo to právě v reakci na popsané masivní změny. Když v roce 2012 nastupoval k moci, došel ve skutečnosti k názoru, že ekonomická transformace proměnila Čínu zcela zásadně – jenže nevhodným způsobem. Věřil, že komunistická strana čelí bezprostřednímu nebezpečí, že se stane zcela irelevantní silou ve společnosti ovládané kapitalismem a konzumem. Proto zaútočil ve všech představitelných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
