Ve své povídkové prvotině Man v. Nature (Člověk proti přírodě) zachytila Diane Cook bezradnost, naivitu i výbuchy násilí, které provázely postavy při snaze vyrovnat se s vlastní pomíjivostí i bezmocí tváří v tvář sílící globální katastrofě. A její románový debut Nová divočina tento pohled prohlubuje a domýšlí. Klimatická dystopie líčí přelidněné, betonem a smogem dušené Město, v jehož spletitých útrobách se hlavně u dětí rozmáhají respirační onemocnění. Postihnou také malou Agnes, jejíž matka Bea se proto s partnerem Glenem uchýlí k poslední naději – k odchodu do státu Divočina.
Vybrané skupině je tu umožněno žít s tím, že se stane součástí experimentu zkoumajícího již zapomenuté fungování člověka v přírodě. K dispozici mají jen nejnutnější vybavení a soupis pravidel. Tak vzniká Společenství, jak se skupina nomádů pojmenuje, a jejich nikdy nekončící putování, obstarávání potravy, zakládání ohně, výroby zbraní a zahlazování stop, jak mají nařízeno. Přírodu Cook líčí v intenzivních obrazech, ale život v divočině nijak neromantizuje a nevidí v něm návrat k „harmonickému lidství v rajské zahradě“. I láska, sex, zrození a smrt tu ztrácejí magické významy a stávají se otázkou přežití. Rozmary počasí i tzv. správců, kteří na Společenství dohlížejí, pak v lidech probouzejí tutéž malichernost, sebestřednost a domýšlivost, již připisujeme zhýčkanému životu v civilizaci. Stávat se lidštějším nemusí znamenat stávat se lepším; možná je to naopak návrat do „divočiny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
