Šestý román spisovatelky Biancy Bellové může názvem evokovat paralelu s jejím oceňovaným Jezerem. Autorka však tentokrát opouští alegorii dystopických krajin, kam můžeme zčásti přiřadit i její román Mona, a vydává se do probarvené exotické minulosti po stopách pirátů, ponurých historek z dalekých krajin i démonů z hlubin.
Středobodem je bezejmenný Ostrov, rozpadající se trosky místa, které už si svou slávu a prosperitu dávno odžilo. Jeho obyvatelé se propadají do chudoby, vládnoucí vrstva však od útrap poddaných odvrací zrak. Podobný rozpad má za sebou i vztah dvou antihrdinů: křesťansky založeného kupce Izara, který prostřednictvím svých deníkových zápisů z cest po Orientu odvypráví většinu knihy, a kněžny Núrit, která jeho historkám zaujatě naslouchá. Kniha je tak poskládaná z cestopisů, hrdinských výprav, křesťanské zpovědi i biblických legend. Připomíná pohádky Tisíce a jedné noci a zároveň v sobě ukrývá nenaplněnou lásku i historii země. Bellová navíc v koncentrované mozaice příběhů kombinuje formy a hned čtyři vypravěčské perspektivy: deníkové zápisy protagonisty střídá všeobecný vypravěč, dětská optika Kluka z nejnižší sociální vrstvy a Izarovy příběhy adresované Núrit. Od mýtů přechází k univerzalitě lidských vztahů a na fikci okrajově nasazuje historické události 17. století. Na prvních stranách může působit koncept poněkud zmatečně, ale postupně získává jasnější kontury. Bellová ostatně neusiluje o dějovou ucelenost, a tak po vzoru…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
