0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura31. 7. 202210 minut

Putování za strašidly

Výstavy v Novém Městě na Moravě a na pardubickém zámku ukazují, jak se proměnil náš vztah ke kolektivnímu strachu i ke krajině

Umrlec pronásledovaný krkavci. (Dílo Jaroslava Panušky z roku 1898)

Kdo by chtěl vidět nejstaršího českého vodníka, musí zamířit do Emauzského kláštera na pražských Slovanech. Na jedné z fresek vytvořených ve 14. století spatří ďábelskou postavu s rohy, vodnatelným tělem obaleným mločí kůží a prsty s plovacími blanami.  O sedm století později máme vodníka spojeného spíš s televizními pohádkami, v nichž vystupuje jako roztomilá figurka v zeleném fráčku v podání Josefa „Brekeke“ Dvořáka. Nehledě na svou proměnu, která ho posunula z prostoru děsivých nočních můr do klidného hájemství popkultury, ale vodník dál zůstává specifickým českým fenoménem.

A s ním taky hejkal. Shodou okolností to teď připomínají dvě výstavy, jejichž návštěvu lze mimochodem výletně spojit s vlastním ohledáváním okolního strašidelného terénu.

Reklama

Hluboká voda, nejhlubší les

V Novém Městě na Moravě stojí kostel sv. Kunhuty. Nejde přehlédnout: jeho fasádu totiž zdobí sgrafita od místního rodáka s cimrmanovským jménem Karel Němec. Vytvořil je v roce 1929 při příležitosti svatováclavského milénia a hned vedle vchodu umístil postavu, která na rozdíl od Svaté rodiny nebo starozákonních proroků působí zneklidňujícím dojmem. Jde o smrtku s přesýpacími hodinami, jež si na návštěvníky brousí kosu pod výmluvným mottem „Memento mori“. Němec byl nejen zbožný člověk, ale taky se rád bál.

Krátce po začátku století se na soukromé malířské škole Aloise Kalvody v Praze potkal s dalším významným milovníkem všeho strašidelného Josefem Váchalem a tuhle zálibu sdíleli (jak…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc