V továrně na tepichy

Krems an der Donau (Kremže) je malé rakouské město, tolik podobné mé rodné, moravské Kroměříži. Dokonce jsou tato dvě města od devadesátých let minulého století oficiálně spřátelená. Z Vídně je to hodinka vlakem, lokálkou tolik podobnou lokálce, která mě vozí domů do Velkých Losin.

Mírná krajina za Vídní se začne měnit v dramatičtější příběh, jakmile přestoupím v Sankt Pöltenu. Představuju si, jak tady na podzim roku 1886 z vlaku vysedal mladý Rainer Maria Rilke a chystal se na nástup na vojenskou nižší reálku. Bylo mu tehdy pouhých jedenáct a z Prahy se přesunul sem, do krajiny plné vinic, kopců a dravě se valícího Dunaje. Jestlipak měl v kufru dívčí šaty, do kterých se na přání své matky musel oblékat? Šikanovali ho mladí kadeti, jestli mu je v kufru našli?

V Kremži mám měsíc psát na spisovatelské rezidenci. Ta je v pokoji číslo 22 v nejvyšším patře bývalé továrny na koberce Eybl a provozuje ji místní literární dům – Literaturhaus NÖ. Umístění téhle rezidence, kam se spisovatelé uchylují, aby něco napsali nebo jen tak bloumali po stezkách kolem Dunaje a dělali, že přemýšlejí nad tím, co napíšou, nemůže být zajímavější. A to, že se v bývalé továrně na tepichy udělá pokoj, kam každý měsíc přijede jiný spisovatel či spisovatelka a budou tady v tichu přemýšlet nad texty, musel vymyslet nějaký spisovatel. Továrna totiž stojí přímo před největší a nejpřísněji střeženou věznicí v Rakousku, kde je přes osm set vězňů a svůj doživotní trest si tady od roku 2009 odpykává i…