Na čem se staví přátelství
Reportérka časopisu The Atlantic shrnuje, co se během několika let zkoumání dozvěděla o nenahraditelných vztazích mezi nejlepšími kamarády
Americká novinářka Julie Beck vede v časopise The Atlantic rubriku Rodina. Před více než třemi lety se rozhodla, že se v dlouhé sérii textů zaměří na jeden z nejzajímavějších fenoménů mezilidských vztahů, na přátelství lidí, které k sobě nepoutá erotická, rodinná ani ekonomická vazba. „Moje série The Friendship Files začala vlastně jednoduchým nápadem. Protože jsem už dříve psala o přátelství, ale také o seznamovacích aplikacích, začala mě zajímat apka Bumble BFF,“ píše novinářka v úvodu k nedávnému textu, v němž se se svou sérií loučí. Zmíněná aplikace funguje podobně jako jiné internetové seznamky, zaměřuje se však na seznamování lidí, kteří touží výhradně po přátelství. „Jak to funguje? Je to podobné, jako jít na rande? A co se na takové seznamovací schůzce budoucích přátel vlastně děje?“
Výsledkem byl rozhovor se dvěma mladými ženami, z nichž se právě takovým způsobem staly přítelkyně. A i když původním záměrem Julie Beck byl pouze jediný článek, rozhovor ji zaujal natolik, že nakonec udělala stovku dalších. „Rozhovory o přátelství byly úplně jiné než cokoli, co jsem do té doby dělala. Nejenže mi lidé o přátelství vyprávěli, jejich vztahy jsem mohla zároveň pozorovat v reálném čase. Viděla jsem, jak spolu přátelé mluví a žertují, jak si navzájem připomínají to, co spolu prožili. Jsem všem těm stovkám lidí vděčná za to, že mě do svých přátelství vpustili a že se mi se svými příběhy svěřili,“ píše Julie Beck.
Na konci celé série se americká…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
