Z jaké země pocházíš?“ ptá se mě nejméně desetkrát denně náhodný kolemjdoucí, neb většina indické společnosti k bílým lidem až nepatřičně vzhlíží a touží se s nimi spřátelit. Ještě v únoru či v březnu zpravidla následoval dotaz na to, co zde dělám či jak snáším pálivé jídlo. Teď však dominuje jiná, vskutku palčivá otázka: „A jak zvládáš vedro?“
Na skutečnost, že léto v Dillí bude teplotně na hranici snesitelnosti, mě místní připravovali už od počátku pobytu. „Tohle nejsou dobré šaty,“ měří mezi prsty tloušťku látky mého oblečení kamarádka Thejaswini, když si před ní poprvé stěžuji na sílu dubnového tepla. Načež se zrakem vrací k mému obličeji a opět se zhrozí: „Ty se teď o své vlasy moc nestaráš, viď? Používáš olej? Tohle není Česká republika, drahá, tady šampon nestačí,“ komentuje sestersky mé vpravdě suché, roztřepené konečky. „Jaké nosíš spodní prádlo? V tomhle počasí na sobě nemůžeš mít nic syntetického. A už sis koupila deštník?“ pokračuje – a myslí tím deštník s účelem slunečníku.
O déšť je na straně druhé v Dillí vskutku nouze. Za poslední dva měsíce pršelo dvakrát. Poslední déšť z počátku května si živě pamatuji. Vyběhly jsme tehdy s kamarádkami ven a úlevně skotačily s tvářemi nadšeně obrácenými k nebi… „Taky vás to štípe v očích?“ vylekala se však náhle moje spolubydlící Cora, načež jsme se v panice vrátily dovnitř opláchnout si obličeje. Déšť snášející se z nebe nad jedním z nejznečištěnějších měst světa nebude zdraví zrovna prospěšný.
Právě nedostatek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
