Můžou se najít introvertní jednotlivci, kterým distanční výuka vyhovuje a na dálku vyloženě rozkvetli. Obecný soud pedagogů a školských expertů je ale jasný: kvalita vyučování jde v současném režimu dolů, a čím déle uzavření škol trvá, tím hůře. Rodičům doma s dětmi už dochází trpělivost a stejné je to často i naopak, ve vztahu dětí k rodičům. Teenagerům chybí socializace, což může jejich osobnosti trvale poznamenat. O následcích pro takzvaně odpojené děti, které se z radaru škol úplně ztratily, ani nemluvě.
Tlak na otevření škol proto roste a nezůstává bez odezvy. Na vládní úrovni se daly do pohybu první změny. Jako první milník na cestě do normálu byl určen začátek března. Podmínkou je zorganizovat ve školách plošné testování, tedy na české poměry novou věc, jejíž příprava zatím ale moc nepostoupila. Počty nakažených mezitím dál rostou, což v kombinaci s právním chaosem po zrušení nouzového stavu rychlému otevření škol nijak nenahrává.
Nejdéle v Evropě
Přesná mezinárodní srovnání školních lockdownů se dělají těžko. V různých zemích se školy otvírají na etapy, ve větších státech se poměry liší i napříč regiony. Dostupná srovnání, která zpracovávalo Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) nebo UNESCO, ale v zásadě dávají za pravdu odhadu vicepremiéra Jana Hamáčka, že „Česko je zemí, která má v Evropě nejdéle děti doma“.
Na jaře se do školy nechodilo čtvrt roku, nynější uzavírka běží s krátkou předvánoční přestávkou od poloviny října. Jde v ní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
