0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Kontext12. 12. 20218 minut

Víra, cizinci a strach

Z kampaně před francouzskými prezidentskými volbami zcela zmizela liberální agenda

Dvě třetiny Angela Merkel a třetina Margaret Thatcher rovná se jedna celá kandidátka Republikánů na francouzskou prezidentku. (Valérie Pécresse)
Autor: Profimedia

I ti, kdo nevěnují čtení zpráv zvláštní pozornost, si možná všimli, že Emmanuel Macron nechal před pár týdny změnit barevný tón na národní vlajce. Francouzský prezident nařídil, aby modré pole vyvedené ve světlém odstínu nahradila tmavší námořnická modř.

Tenhle tón se pro francouzský prapor používal historicky až do poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy ho změnil Valéry Giscard d’Estaing. Nadšenec pro spojenou Evropu chtěl, aby se modrá na vlajce Francie přiblížila podkladu na praporu Evropské unie, který pracuje se světlejším odstínem. Giscard věřil, že postkoloniální velikost Francie roste s velikostí Unie, a i tímhle nenápadným gestem to chtěl ukázat. Francouzští prezidenti mohou upravovat státní symboly, Giscard například ještě nechal zvolnit státní hymnu (a jeho následovník François Mitterrand zase Marseillaisu vrátil do původního tempa).

↓ INZERCE

Macron svůj krok nijak zvlášť neanoncoval. Elysejský palác v tiskovém prohlášení stručně sdělil, že se prezident rozhodl pro tradičnější odstín modré. Interpretací se proto vyrojila řada. Od té, že si na podobnost obou vlajek, francouzské a unijní, stěžovali televizní technici, protože na obrazovce oba prapory vedle sebe splývaly. Až po tu, že se pět měsíců před volbami Macron snaží zalíbit nostalgikům po zašlé slávě Francie, kteří se kvůli podobným gestům možná rozhodnou v prezidentském duelu příští rok podpořit současného nájemníka Elysejského paláce.

Se vší úctou k televizním technikům, pohled na realitu současné…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc