Kuželky a verandy
Americký konzervativní filozof Patrick Deneen promýšlí, co přijde po liberalismu
Světoví intelektuálové: Průvodce myšlením neklidné doby
Čtete jednu z kapitol knihy, kterou pro vás společnými silami napsala redakce Respektu. Průvodce současným myšlením a soubor portrétů nejzajímavějších myslitelů dneška si můžete koupit v našem e-shopu.
Když v roce 2016 pominul šok, že si Američané místo favorizované kariérní političky Hillary Clinton zvolili za prezidenta byznysmena, jenž si liboval v sexistických poznámkách, šíření polopravd a rozdmýchávání rasismu, začali politologové i novináři hledat příčinu tohoto výsledku i svého špatného odhadu. Řada z nich za úspěchem Donalda Trumpa viděla působení štvavých zpráv, které mezi Američany rozsévali ruští trollové. Jiní v triumfu autoritářského populisty spatřovali využití xenofobních nálad méně vzdělané a chudší části společnosti. Někteří však ve zvolení Trumpa – jenž sliboval zatočit s přistěhovalci, podpořit tradiční dělnické profese a vrátit staré dobré časy – viděli projev hlubší systémové krize.
Jedním z nich byl profesor politické filozofie Patrick Deneen, který přišel s provokativní tezí, že příčinou Trumpova zvolení je sám liberální politický řád, na jehož principech Spojené státy stojí od svého založení. Podrobně to v roce 2018 popsal v knize Proč selhal liberalismus, kde konstatuje, že tři sta let starému liberálnímu politickému myšlení – které mělo zajistit svobodu, demokracii, rovnost před zákonem, volný trh a ekonomickou prosperitu – lidstvo vděčí za zrušení nevolnictví, všeobecné volební právo, technologický pokrok, materiální blahobyt nebo emancipaci žen. Současně však tvrdí, že tento politický směr už se vyčerpal a nyní se dostal do patologické fáze.
Liberální tlak na volný trh podle něho vede k rostoucí nerovnosti v příjmech i ve…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















