Zdejší buranství vězí zjevně hlouběji

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Na první dobrou mě samozřejmě napadá člověk. Zoon politikon. Jsme zvířata žijící v pospolitosti, v obci. Ovšem v tomto směru bych se nerada povyšovala třeba nad mravence či včely. Jejich společenský život může být rovněž politický. Jen nedokážeme nahlédnout jak.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Nevybavuji si žádný okamžik. Byla to nekončící série nepříjemných zážitků ve veřejném prostoru – fyzickém a mediálním – za normalizace, kdy mnou cloumaly pocity trapnosti z projevů tehdejší politické propagandy. K režimu jsem získala odpor z velké části v rovině estetické. Bohužel se mi ty pocity vracejí i v současnosti.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

V pěti letech jsem dostala stříbrnou bundu à la astronaut s americkou vlajkou na rukávu. Nesměla jsem si ji vzít do školy. Táta se bál, že to budou učitelky brát jako provokaci. Dnes by to znamenalo nesmět si vzít tričko s nápisem NASA.

4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?

Slzy jsem měla na krajíčku dvakrát v průběhu listopadové revoluce. Když přišla zpráva, že zemřel student Martin Šmíd, a pak ve středu, kdy jsem se dozvěděla, že jsou tanky za Prahou. Plakat by se dalo pořád – na základě otřesných zpráv, které média prezentují. A k pláči také je, že toho nejsme schopni, že…