Writer Chimamanda Ngozi Adichie
Chimamanda Ngozi • Autor: dpa/picture alliance via Getty I

Mění se v posledních letech literární svět díky tomu, že je vydáváno a oceňováno stále více spisovatelek? Máme i díky tomu jako čtenáři pestřejší paletu příběhů?

Máme. Je důležité, aby více žen psalo právě proto, abychom mohli číst rozmanité příběhy. Je ale nutné, aby se změnil způsob, jakým je jejich práce propagována. Ve většině zemí světa se předpokládá, že je budou číst hlavně ženy. Z výzkumů víme, že muži čtou zejména mužské autory, zatímco čtenářky čtou jak ženy, tak muže. Muže často ani nenapadne, že by mohli číst knihy psané ženami – a jsou v tom neustále utvrzováni. Můj nizozemský kamarád koupil jako dárek všem svým kamarádkám paměti Michelle Obama. Takže jsem se ho zeptala, proč dal tu knihu jen kamarádkám, když by z ní mohli mít prospěch také muži?

Takže nejde jen o to, aby více žen psalo a bylo publikováno?

Ano, jde také o to, jak mluvíme o jejich práci, které bych raději říkala literatura psaná ženami než ženská literatura, a jak je propagována a prodávána. Jejich knihy nejsou pro ženy, měli by je číst všichni. A zejména to platí o tématech, jako je zmiňované mateřství. Někdy si říkám, že jeden z důvodů, proč je po celém světě pořád pácháno tolik násilí na ženách, není jen představa, že mužům ženská těla patří. Ale také fakt, že muži často ženy zkrátka neznají. Když někoho neznáte, pak o něm nepřemýšlíte jako sobě rovném – a když o někom nepřemýšlíte jako o sobě rovném, tak mu můžete ubližovat.

Podobná nerovnost vlastně panuje i v přístupu k Africe. Vy jste Nigerijka, která se snaží proměnit vlastní společnost a kulturu směrem k většímu feminismu. Měli by to ale dělat i cizinci, Evropané a Američané skrze nevládní organizace nebo rozvojovou pomoc?

Každý má svou roli. U nás chybí kapitál a nevládní organizace ho mají, takže jejich účast dává smysl. Ale záleží na tom, jak se chovají. Mám známé, kteří pracovali pro zahraniční nevládky a stěžovali si, že příliš nenaslouchají místním lidem, že mají své představy řešení, které se snaží v Nigérii aplikovat. A že často používají jazyk, kterému se žadatelé o granty snaží přizpůsobit, aby uspěli. Lidé píšící návrhy na projekty pak předstírají a lžou, protože vědí, že jinak peníze nedostanou. To je problém, protože pokud s realitou nezacházíte pravdivě, tak to vede ke zmatkům. Takže všechno závisí na tom, jak je tahle pomoc zvenčí dělaná.

Teju Cole, jiný vlivný nigerijský spisovatel vaší generace, ostře kritizuje tzv. bělošský spasitelský komplex. Kde vy vidíte linii mezi tímto komplexem a upřímnou snahou Evropanů či Američanů ukázat solidaritu a pomoci?

Záleží opět na tom, jak se onen potenciální bělošský spasitel chová. Sama myšlenka, že zachrání Afriku, je podle mě problematická, stejně tak pokud pomáhá kvůli tomu, aby se sám před sebou cítil dobře. Ilustruji tohle ráda vlastním příběhem. Vyrůstala jsem relativně privilegovaně, ve srovnání s mou sestřenicí. A to díky tomu, že můj otec se štěstím získal dobré vzdělání, stal se profesorem statistiky, zatímco jejímu otci to ve škole nešlo. Dnes ji finančně podporuji, dělám to ráda, ale musím si pořád připomínat, že nejsem lepší než ona. Že jsem měla prostě jen větší štěstí. A je důležité, aby západní pomoc vyznávala podobný přístup: její nositelé nejsou lepší než Afričané. Měli jen štěstí, že se narodili na kontinentu, který v minulosti plundroval zbytek světa, protože měl lepší zbraně.

Tuto zásadu – tedy že bychom měli brát v potaz motivaci toho kterého člověka a celkový kontext – zdůrazňujete i u současných, často vyhrocených společenských debat o rasismu nebo sexismu.

Přesně tak, zvláště dnes, kdy pořád někdo někoho soudí za to, co údajně řekl. Když mi známí nějaké takové pohoršené zprávy přeposílají, chci vždycky slyšet celý příběh. Nejen citaci, která vyvolá pobouření. Chci vědět, jaký byl záměr toho člověka, celkový kontext. Lidé často něco řeknou z neznalosti věci. To není nutně špatné, protože ignorance je vlastně příležitost. Všichni něco nevíme. To ovšem platí v případě, že ta slova nejsou jednoznačně zlomyslná nebo zaujatá.

 

40_obalka I
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

40_obalka I
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 42 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte