Německo se skládá ze 16 spolkových zemí, a pak je tu ještě Česko, které tvoří zemi sedmnáctou. Tak zní oblíbený bonmot rozšířený zejména mezi ekonomickými analytiky a novináři, který naráží na fakt, že ekonomiky obou zemí jsou extrémně propojené. Nejvíce je to vidět v automobilovém průmyslu, kde je Česko hlavní dílnou a dodavatelem součástek pro německé automobilky, jež z nich sestavují auta a prodávají je do celého světa.
Češi i Němci se na podzim chystají k volbám a navzdory zmíněné propojenosti automobilového výrobního řetězce by se mohlo zdát, jako by politici v obou zemích měli o směřování svého klíčového odvětví zcela odlišné představy. Zatímco v německých předvolebních debatách je jedním z hlavních témat ochrana klimatu a kandidáti na příštího kancléře mluví o tom, jak co nejplynuleji přejít od benzinu a nafty k vozidlům poháněným elektrickým pohonem, český premiér ve videovzkazech těsně před volbami emotivně slibuje, že tradiční spalovací motory budeme vyrábět dál, navzdory plánům Bruselu je zakázat. Při bližším pohledu se nicméně ukazuje, že reálný rozpor mezi směřováním obou zemí není zdaleka tak velký, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Rychleji než zákazy
Evropská unie chce do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality, což znamená, že členské země od tohoto data nebudou do atmosféry vypouštět více oxidu uhličitého ohřívajícího planetu, než kolik ho zachytí pomocí lesů či různých speciálních technologií. Součástí plánu, jak toho dosáhnout, je i to,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
