Zastupitelská demokracie je bezvadná věc. Někdy se ale docela hodí, pokud do zdánlivě neřešitelného problému, který si volení politici alibisticky přehazují jako horký brambor, vstoupí instituce, jež si nemusí s výsledky nejbližších voleb lámat hlavu a postrčí celou věc dopředu. Přesně to se stalo minulý týden, kdy Ústavní soud zrušil tzv. bezdoplatkové zóny českých a moravských měst a nutí radnice řešit problém s bydlením chudých lidí jinak než neohrabanými paušálními zásahy.
Počátky problému spadají už do první dekády po revoluci, kdy města dostala od státu byty a masově je rozprodala. Tím ztratila nejen možnost nabízet dostupné bydlení potřebným profesím (třeba učitelům), ale také pomáhat chudým lidem, kteří na tržní nájemné nemají peníze. Stát reagoval tím, že zavedl příplatek na bydlení, který chudým rodinám s nájmy pomáhá.
Vznikl ale jiný problém: majitelé začali čím dál víc spekulovat, komu byt pronajmou a komu ne. Do té druhé kategorie přitom začaly s neúprosnou pravidelností spadat chudé, především romské rodiny. Během několika let se tak ocitly v zemi, kde si nelze domluvit pronájem bytu, i když na něj mají díky sociální podpoře peníze.
Většinová populace nic takového nezažila a neumí si hrůznost té situace představit.
Zrodil se tedy fenomén zvaný podnikání s chudobou. Jeho aktéři začali kupovat zašlé domy a měnit je na ubytovny, kam začali chudé rodiny bez možnosti jiného nájmu sestěhovávat. Díky státnímu příplatku na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
