Budoucnost už není to, co bývala

Krátce po revoluci by taková možnost vzbuzovala úžas a nejvyšší očekávání. To, že by někdo řekl: dostanete spoustu peněz, jen nám musíte říct, k čemu je jako stát využijete. Politické a odborné skupiny by se asi tehdy předháněly ve vymýšlení, co je pro budoucnost země nejlepší. O třicet let později takovou možnost Česko dostalo, když mu díky členství v Evropské unii spadlo do klína dvě stě miliard korun v rámci stimulačního balíku na podporu koronavirem postižené ekonomiky. Ale vzrušení nad jejich využitím bylo výrazně menší. Veřejná debata působila tak, že inkasovat takové solidární dárky je naprosto banální a zamýšlet se nad jejich využitím je zbytečná dřina. Velkolepou šanci zúřadovali bez většího veřejného zájmu za zdmi své instituce úředníci ministerstva průmyslu. Minulý týden český záměr definitivně schválila Evropská komise. Může se tedy začít utrácet, ani souhlasné razítko z Bruselu však nerozehnalo skepsi, jak dobře Česko téhle výjimečné příležitosti využije.

A ještě kotlíky

Od začátku bylo jasné, že mimořádná podpora by se dala využít na nové mimořádné projekty, které by Česko pomohly nasměrovat do budoucnosti. Nebo masivně podpořit konkrétní, dobře viditelný záměr, o jehož potřebnosti se dlouho mluví a na který dnes ve státním rozpočtu nezbývají peníze: například zaplatit rozsáhlou obnovu krajiny, po níž se začalo volat zejména od moravských povodní v roce 1997. Nebo by se dala vyřešit doprava v okolí velkých sídel a vybavit je kvalitní příměstskou…