Globální vesnice v plamenech

Na Michiganské univerzitě vedu kurz, který se jmenuje Internet je hořící skládka,“ pronesla Lisa Nakamura na úvod svého vystoupení na konferenci TED Salon před dvěma roky. První věta sklidila smích publika, ale to, co přišlo po ní, už tak legrační nebylo. „Vůbec nikomu nemusím vysvětlovat, co ten název znamená, protože to všichni dobře víme. Internet je místo plné nenávistných projevů, sexismu, výhrůžek smrtí, osobních útoků a toxicity. A pro ženy nebo osoby s jinou než bílou barvou pleti to platí dvojnásob,“ pokračovala.

Americká akademička a specialistka na digitální studia Lisa Nakamura je průkopnicí ve zkoumání a popisování toho, jak internet zrcadlí předsudky o genderu nebo rase. Spatřila, jak se všechny nerovnosti a předsudky, které ve společnosti panují, postupně stěhují na síť. Bují tam a stávají se normou fungování, vůči níž jsou uživatelé často bezmocní.

Kybernásilí totiž obecně bývá bagatelizováno, jako by ani nemělo skutečné psychické dopady, když se odehrává „jen“ na internetu – případně je ospravedlňováno tím, že takhle to na síti prostě chodí a jinak to nejde. Nakamura je však přesvědčená, že to jinak jde. Od prvního eseje nazvaného Race in Cyberspace (Rasa v kyberprostoru) z roku 1995 až po letošní spoluautorství krátké knihy Racist Zoombombing (Rasistický zoombombing), která se věnuje rozmachu digitálních technologií během pandemie a s nimi i nových podob šíření nenávisti, se ve svém psaní snaží o hašení požáru na oné divoké skládce.…