Každý student zpívá

Obvyklá klišé a zkreslené představy, které panují o středověké hudbě, pocházejí z filmů. Například scény slavností se tu neobejdou bez píšťalek a bubínků,“ popisuje s lehkým pobavením Lenka Hlávková, muzikoložka a specialistka na hudbu pozdního středověku. Po ruce má čerstvé album Septem Dies. Hudba na pražské univerzitě 1360–1460, které nabourává zkreslené představy o tom, jak hudba prostupovala životem středověkého člověka.

Deska zavádí posluchače do prostředí univerzity a do rozpětí bouřlivých sta let. Prožije tu v názvu zmíněných „sedm dní“ – tedy pomyslný týden, během něhož zpěv a hudba dotvářejí pravidelné studentské rituály. Vstává se s ní i usíná, je vážná i lehčí. A nejsou tu žádné bubínky ani píšťalky – už proto, že hra na hlasité hudební nástroje, a dechové především, byla na kolejích zakázána. Mohla by totiž studenty rušit i ponoukat k neřestem.

Univerzitní dějiny patří dlouhodobě k populárním předmětům historického bádání, přesto se dosud jen málo vědělo o tom, jakou roli mezi vzdělanci hrála hudba, a také nebylo snadné si ji poslechnout. Dochovalo se jen málo pramenů. Album Septem Dies onu mezeru zaplňuje. Vzniklo díky společnému úsilí českých hudebních vědců z Univerzity Karlovy Jana Ciglbauera, Lenky Hlávkové a Davida Ebena s jeho souborem Schola Gregoriana Pragensis – a co se týče hudby v univerzitním prostředí, je mimořádné i v rámci Evropy.

Povedlo se na…