Generálové – a co dál

Vím, že mě možná zabijí, když budu natáčet, co se tu děje. Ale nepřestanu,“ prohlásila pro zahraniční média začátkem dubna jednadvacetiletá Barmánka Ma Thuza Myat. Mladá žena si říká „občanská novinářka“, což je termín, který pro sebe začali používat lidé dokumentující současnou brutalitu barmských ozbrojených složek, které brání pozici tamní armády po únorovém puči. Svoji pozornost zaměřují i na novináře, od začátku roku jich podle deníku The New York Times zatkly 56 a několik jich bylo vážně zraněno. Jejich místo se v posledních týdnech snaží zaplnit aktivisté jako Myat. Příběh těchto mladých lidí o současné Barmě, kde již přes dva měsíce probíhají protesty proti armádnímu převratu, hodně vypovídá. V protestech hraje velkou roli internet a táhne je odhodlání lidí vyrážet do ulic navzdory brutalitě armády. Poté co za předminulý víkend ozbrojené složky pozabíjely více než 100 lidí, současně nikdo netuší, co bude dál.

Těžko čitelný symbol

Když 1. února 2021, těsně před prvním zasedáním nově zvoleného parlamentu, barmská armáda přebrala moc v zemi, jako by události opsaly oblouk zpátky do historie. Většinu své moderní existence země strávila pod vládou vojenské junty, která se pučem chopila moci už v roce 1962 a pevně se držela v sedle až do roku 2015. Barma je jednou z nejchudších asijských zemí a ekonomická mizerie spolu s tlakem veřejnosti na demokratizaci vedly k tomu, že v posledních deseti letech armáda část své moci pustila a v zemi proběhly dvoje relativně…