Sara měla Zoom. Jako každý den asi tak dvacetkrát. Ale dneska už nemohla. Postihl ji Zoom fatigue tedy digitální únava. Ležela tedy v neustlané posteli, jedla chipsy a dívala se na YouTube na Nejkrásnější pláže světa. U toho se škrábala ve vlasech, které už si nějakou dobu nemyla, takže to dělalo šustivé zvuky. Její pes hlasitě pšoukal a Sara volala na neoblíbeného kolegu pitomec Majkl.
Samozřejmě ale zkontrolovala, že má vypnutou kameru a mikrofon. O Zoom trapasech ví už každý.
Neboť doba Zoom a dalších videokonferencí přinesla nové jevy. Přinesla Zoom fatigue neboli digitální únavu. A Zoom fails, tedy videotrapasy. A nově také Zoom escaper, tedy prima apku určenou k útěku z toho celého někam daleko.
Zoom fatigue v sobě mísí řadu frustrací. Není jisté, co je horší, jestli se dívat celé dny na obrazovce sám na sebe, nebo to, že na vás z obrazovky kouká nepřirozeně zblízka a upřeně spousta cizích lidí. Nejvíc zíral samozřejmě pitomec Majkl. Tak zblízka, že měla Sara pocit, jako by byl v její posteli, což by si určitě přál.
Jedním z důvodů digitální únavy je, že člověk musí být stále ve střehu, aby se vyhnul digitálním trapasům. Znáte to video s právníkem, co se připojil k soudnímu přelíčení a zjistil, že vypadá jako koťátko? Filtr, který nešel vypnout. „Já nejsem kočka,“ vysvětloval kolegům. K typickým Zoom fails se počítá také nechat si pod svým profilem jméno Myšáček z předchozí on-line party nebo záběr na to, jak se válíte v neustlané posteli, či zvuky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
