Text je součástí výběru top článků roku 2021. Při této příležitosti ho odemykáme. Pokud vás zaujal a chcete podpořit nezávislou novinařinu, budeme rádi, když se stanete naším předplatitelem.
Zdejší pracovní pohodu zabírají čtyři bezpečnostní kamery.
Když po srpnových zfalšovaných prezidentských volbách vyrazily statisíce Bělorusů demonstrovat do ulic a diktátor Aljaksandr Lukašenka označil jejich protest za organizovaný ze zahraničí, měl naprostou pravdu. Místo, odkud byl celonárodní vzdor Bělorusů proti režimu organizován, je dokonce velmi snadné najít. Leží v centru Varšavy, nedaleko polského parlamentu, na ulici Wiejská.
Číslo popisné není při cestě za Lukašenkovými protivníky třeba: zhruba uprostřed ulice vlaje z balkonu světle omítnutého domu bílo-červená běloruská vlajka. Dole u vchodu celý den stojí dva policisté, kteří nikoho neohlášeného nahoru nepustí. Trochu zašlé schodiště vede do prvního patra, do dvou malých kanceláří zaplněných knihami, počítači a různým technologickým harampádím. Tady sídlí Nexta, skupina mladých Bělorusů, bez kterých by běloruské protesty – shodují se pozorovatelé i samotní demonstranti – nevydržely tak dlouho a tvrdá policejní represe by je dávno zadusila.
Z laptopů na zdejších stolech chodí dvěma milionům Bělorusů denně několik zpráv do jejich mobilních telefonů. To bylo klíčové hlavně na podzim, kdy byly protesty v plném proudu. Nexta (čteno „něchta“, podle běloruského slova pro „někdo“) s lidmi ve vlasti komunikuje přes účet na populární sociální síti Telegram a hlavní médium běloruského odporu vede vysoký, na první pohled nesmělý mladý muž Stěpan Putsila (22).
Nexta slouží jako křižovatka informací. Během loňských protestů se tady lidé dozvěděli, kam jít na příští demonstraci a kde právě policie tvrdě zasahuje. Návody, jak rychle si vymýt oči po zásahu slzným plynem, se tu míchaly s videovzkazy vůdců opozice. Videa s policejní brutalitou, doplněná rozhořčeným redakčním komentářem, poháněla víc a víc lidí dál protestovat. „Nikdo jiný protesty organizovat nemohl. V Bělorusku by nikdo nevydržel na svobodě. A v zahraničí nikdo nemá tak velké publikum jako my,“ říká Putsila ke své podzimní roli.
Všech šest současných členů Nexty umí dokonale využít digitální nástroje, které mají k dispozici, a tak nehrálo roli, že sedí ve varšavských kancelářích, stovky kilometrů od běloruských ulic. Nenápadný mladík Putsila sice nedosáhl evropské proslulosti jako jiné tváře běloruské opozice, nenávisti Lukašenkova režimu se ale dočkal stejné a v něčem větší. Policisté dole u vchodu jsou ozbrojení. Hned za kancelářskými dveřmi jsou čtyři obrazovky, na nichž lze přehledně sledovat dění v kancelářích a přilehlých prostorách. Uvolněně rozprávějícího Putsilu zabírají hned čtyři bezpečnostní kamery – pro případ, že by se běloruské tajné služby rozhodly Nextu umlčet násilím.
Na každý pád na Putsilu vydal běloruský režim mezinárodní zatykač jako na „teroristu“, a tak je v bezpečí pouze v Evropské unii a pár dalších státech západního světa, které běloruské politicky motivované zatykače neuznávají. Putsila je ale klidný. „Nemám obavy. Mám tu přátele, žiju tady dlouho a jsem si jistý, že tady jsem nejplatnější. Ze zahraničí udělám pro Bělorusko nejvíc práce,“ říká šéf Nexty, který se stejně jako celé běloruské protestní hnutí s nadcházejícím jarem nadechuje k dalším krokům na své nevšední cestě.
To jsou vaše auta, slibuji
Je nezpochybnitelnou pravdou, že běloruští občané projevili ve svém řadu měsíců trvajícím souboji s diktaturou obdivuhodnou odvahu a výdrž a získali si sympatie celého Západu. Přesto skóre v tuto chvíli vypadá tak, že Lukašenkův režim souboj vyhrál. Tuhé mrazy a tvrdé represe dostaly lidi přes zimu z ulic a vytrvalé účastníky občasných malých shromáždění už se policisté ani nenamáhali zatýkat. Do podobného zimního spánku se navenek pohroužila i Nexta. Nebylo co organizovat.
Osmého března vyšlo najevo, že v týmu na Wiejské nezaháleli. Na YouTube se objevil jejich film Zlaté dno. Během tří týdnů ho zhlédlo přes šest milionů lidí. Dostupná data a kvalifikovaný odhad říkají, že film viděl každý, kdo má v Bělorusku volební právo. Každý tamní volič se tak dozvěděl, že Lukašenka – který se navenek rád chlubí skromností a hmotnou prostotou – si v různých malebných koutech země staví a udržuje za státní peníze zhruba desítku obrovitých luxusních rezidencí v bizarním orientálním stylu, kde pozlacené kohoutky u vany nebo rozlehlá dvoupatrová zimní zahrada patří spíš ke střízlivé části výbavy.
Oficiálně patří všechna tato letoviska „všemu lidu“, v praxi je to diktátorův soukromý majetek. Jen jejich udržování stojí státní rozpočet desítky milionů dolarů měsíčně. Podobně běloruský lid skrze Lukašenku vlastní sbírku luxusních automobilů v hodnotě sto milionů českých korun nebo tajnou lékařskou kliniku pro Lukašenkovy nejbližší. Lidé v jedné z nejchudších zemí Evropy, která už roky přežívá jen díky subvencím ruského souseda, „zůstali koukat s otevřenou pusou a připadali si jako hlupáci“, jak napsal jeden z diváků. Film, jejž z Varšavy Nexta připravovala čtyři měsíce, frustraci z Lukašenkovy vlády znovu vyhnal do vysokých otáček.
„Původně jsme chtěli vyrobit jen něco krátkého, pouze připomenout, co je Lukašenka zač,“ říká Putsila. Postupně se jim při práci začaly do rukou dostávat další doklady mohutné korupce a plýtvání, ozývali se další svědkové a lidé ochotní popisovat reálie života běloruské nejvyšší elity. Výsledkem je hodinová investigativa, poskládaná z veřejných záběrů, videí tajně natočených v Bělorusku a z rozhovorů. Včetně těch s relativně vysoce postavenými příslušníky režimu, kteří vypovídají anonymně.
Kromě zmapování gigantických stavebních projektů, k nimž Lukašenku inspirovaly návštěvy u diktátorů v postsovětských zemích Střední Asie, se mohli Bělorusové dozvědět i takové maličkosti, jako že si vládce protahuje kolena na zahraničním bicyklu v ceně průměrného běloruského ročního platu. „Bylo nám jasné, že máme v rukou něco velkého. Asi se to povedlo,“ podotýká s potěšeným úsměvem Putsila. Popularita filmu, který v očích Bělorusů definitivně a přehledně vyvrátil Lukašenkův obraz skromného a lidového vládce žijícího o chlebu a sádle, mu dává za pravdu.
Zdejší pracovní pohodu zabírají čtyři bezpečnostní kamery.
Zlatým dnem se Putsila vrátil ke své původní zálibě a profesi. Vystudoval film v polských Katovicích. Nextu založil právě tehdy za studií, zprvu jako kanál na serveru YouTube, na Telegram přešel později. Krátké videoblogy – v postsovětském prostoru oblíbený žánr – kritizující běloruskou korupci a utlačování lidských práv vynesly jeho kanálu popularitu a jemu samému trestní stíhání. Od roku 2018 bylo jasné, že jakmile překročí běloruské hranice, skončí za mřížemi.
Doma proto už tři roky nebyl, po promoci se přestěhoval z Katovic do Varšavy. Rodina mu chybět nemůže – předloni daly úřady jeho rodičům ultimátum: buď přesvědčí nezdárného syna k ukončení protirežimního angažmá, nebo půjde za mříže někdo z nich či Stěpanův mladší bratr. Takže nakonec se raději do Varšavy přesunuli všichni blízcí. Polsko je v takových případech vstřícné, lidem vyhnaným z Běloruska vydává rovnou pracovní víza, což jim usnadňuje začátek nového života, ale i tak to bylo těžké rozhodnutí. „Byla to z jejich strany velká oběť. Nemohli tehdy vědět, co se bude po prezidentských volbách dít a že bude Nexta tak důležitá. Je fajn, že to bylo k něčemu a že se mi podařilo je nezklamat,“ říká k celorodinnému vyhnanství Putsila.
Ve vedlejší kanceláři Nexty mezitím probíhá porada. Blíží se poslední březnová sobota, na niž vedení opozice, hlavně prezidentská kandidátka Svjatlana Cichanouskaja, která je už víc než půl roku v litevském exilu, svolává do Minsku a dalších měst další velký protestní pochod. S jarním počasím chtějí střet společnosti s Lukašenkovou vládou vrátit znovu do ulic. Připravuje se i Nexta, jejímž dvěma milionům sledujících pípne ve středu v telefonu zpráva: „Přišla do vašeho bytu policie? Tady je návod, co dělat.“
Sám Putsila si samozřejmě přeje, aby v sobotu (tedy až po uzávěrce toho vydání Respektu – pozn. red.) vyrazilo do běloruských ulic co nejvíc lidi a co nejvíc se jich zase bez úhony vrátilo domů. „Ale pokud to nebudou ohromné počty, nevadí. Co je vidět na ulicích, je důležité, ale není to všechno. Revoluce se pořád děje, v hlavách lidí,“ říká Putsila s tím, že právě filmem Zlaté dno chtěli tuhle revoluci v hlavách pošťouchnout stejně, jako na podzim svým servisem drželi v chodu obdivuhodně vytrvalé demonstrace.
„Není možné po lidech chtít, aby se donekonečna chodili nechat bít.”
A zdá se, že revoluce v hlavách Bělorusů je skutečně na pochodu. V průzkumu berlínského think tanku Centrum pro východoevropská a mezinárodní studia uvedlo padesát sedm procent dotázaných občanů Běloruska, že se o politiku „nyní zajímají daleko víc“ než před loňskými povolebními protesty. Tři čtvrtiny dotázaných uvedly jako svůj hlavní zdroj informací právě kanály na síti Telegram (z nichž je Nexta zdaleka největší), vládní televizi bere vážně jen desetina respondentů.
Ve dvorcích je síla
V nové kancelářské budově, na opačné straně varšavského centra od Nexty, sedí se svým desetičlenným týmem Volha Kavalkova. Dlouholetá běloruská opozičnice se před srpnovými volbami stala tajemnicí prezidentské kandidátky Cichanouské a do polského exilu byla úřady násilím vyvezena na začátku září. Teď členka Koordinační rady, tedy jakési opoziční běloruské exilové vlády, úřaduje z moderně vybavených kanceláří, které její tým sdílí s několika varšavskými startupy.
Potvrzuje Putsilova slova o důležitosti vnitřní proměny lidí a je znát, že otázky na sílu či slabost jarního pokračování pouličních protestů ji mírně nazvedávají ze židle. „Není možné po lidech chtít, aby se donekonečna chodili nechat bít. Tisíce lidí bylo zmlácených, desetitisíce seděly ve vězení, statisíce něco takového viděly ve svém okolí,“ říká Volha Kavalkova. „Není to rezignace. Je to přijetí reality, a ta realita je policejní brutalita, jakou nikdo z nás nepamatuje.“ Plánovaný sobotní protest samozřejmě pomáhá z Varšavy organizovat, ale myslí si to samé, co Stěpan Putsila – když se nevyvede, nic moc zlomového to neznamená.
Namísto viditelných masových protestů dnes Bělorusové například bojkotují firmy úzce spojené s režimem. Představitelé běloruské opozice, s nimiž Respekt mluvil, popisují i jistou změnu své strategie. Zatímco dřív svoje úsilí zaměřovali převážně mimo Bělorusko s cílem podnítit mezinárodní tlak na Lukašenku, nyní se snaží získat na svou stranu i členy domácí vládnoucí nomenklatury, kterým může s brutálně vládnoucím diktátorem časem dojít trpělivost. Ochota některých z těchto lidí na vlastní riziko spolupracovat s Nextou na filmu Zlaté dno naznačuje, že to pro opozici není ztracený boj.
Hlavní změna se však odehrává na dvorcích mezi činžovními domy ve velkých městech. Jak Volha Kavalkova popisuje, běloruská občanská společnost přes zimu stvořila instituci takzvaného dvorkového předáka. Je to člověk, který komunikuje často i s těmi nejvyššími představiteli opozice a funguje tak jako spojka mezi nimi a desítkami, nanejvýš stovkami svých sousedů. Je středa odpoledne, Kavalkova právě jeden z takových hovorů ukončila a večer ji ještě čeká další.
Dvorkoví předáci mluví mezi sebou i s exilovou vládou přes Telegram v uzavřených diskusních skupinách. To je také zčásti zásluha Nexty, která ve velkém ukázala přednosti téhle šifrované a z provozu nevyřaditelné (ruským inženýrem Pavlem Durovem vymyšlené a všemi opozičníky ve východní Evropě a Asii vysoce ceněné) sociální sítě. „Když probíráme citlivé věci, anonymizujeme členy diskusních skupin, aby bylo maximálně zaručeno jejich bezpečí,“ popisuje Kavalkova. „Řada lidí je ve vězení. Nesmíme dopustit, aby tam kvůli plánování protestů skončili i další.“
Úplně normálně
Na Varšavu padá soumrak a Stěpan Putsila začíná po více než hodině hovoru nervózně poposedávat. Ve vedlejší místnosti je přitom k sobotním přípravám potřeba každá ruka. Nicméně Putsilovy představy o další budoucnosti jeho ohromně populárního kanálu jdou za současný aktivismus.
„Už nechci být revolucionář,“ říká. „Lidé v Bělorusku již nepotřebují agitátory, těch mají dost, ale silné a nezávislé médium.“ Putsila se zaobírá nápadem přetvořit Nextu na zbrusu nové občanské médium, v němž by se scházely zprávy od občanů a redakce by je „ověřovala a dávala do kontextu“. Taky chce točit další filmy, úspěch Zlatého dna sice těžko zopakuje, ale je to inspirace. „Ale to všechno zatím není úplně promyšlené,“ popisuje s úsměvem a pokrčením ramen. Nejblíže je sobota a Nexta bude plnit stejnou roli jako dosud, což koneckonců umí nejlépe.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
