Když po srpnových zfalšovaných prezidentských volbách vyrazily statisíce Bělorusů demonstrovat do ulic a diktátor Aljaksandr Lukašenka označil jejich protest za organizovaný ze zahraničí, měl naprostou pravdu. Místo, odkud byl celonárodní vzdor Bělorusů proti režimu organizován, je dokonce velmi snadné najít. Leží v centru Varšavy, nedaleko polského parlamentu, na ulici Wiejská.

Číslo popisné není při cestě za Lukašenkovými protivníky třeba: zhruba uprostřed ulice vlaje z balkonu světle omítnutého domu bílo-červená běloruská vlajka. Dole u vchodu celý den stojí dva policisté, kteří nikoho neohlášeného nahoru nepustí. Trochu zašlé schodiště vede do prvního patra, do dvou malých kanceláří zaplněných knihami, počítači a různým technologickým harampádím. Tady sídlí Nexta, skupina mladých Bělorusů, bez kterých by běloruské protesty – shodují se pozorovatelé i samotní demonstranti – nevydržely tak dlouho a tvrdá policejní represe by je dávno zadusila.

Z laptopů na zdejších stolech chodí dvěma milionům Bělorusů denně několik zpráv do jejich mobilních telefonů. To bylo klíčové hlavně na podzim, kdy byly protesty v plném proudu. Nexta (čteno „něchta“, podle běloruského slova pro „někdo“) s lidmi ve vlasti komunikuje přes účet na populární sociální síti Telegram a hlavní médium běloruského odporu vede vysoký, na první pohled nesmělý mladý muž Stěpan Putsila (22).

Nexta slouží jako křižovatka informací. Během loňských protestů se tady lidé dozvěděli, kam jít na příští…