Ve velké zasedačce ve čtvrtém poschodí to už zdálky hlučelo jako ve včelím úle. Všechny ty tlumené hovory výkonných ředitelů a vrcholných manažerů se slévaly v bzukot pilně pracujících včel medonosných, které se právě ocitly na vrcholu své aktivity. Stoly sestavené do tvaru písmene U měly zjevně naznačovat otevřený prostor k diskusi, který působil tak trochu jako jeviště před oponou velkého promítacího plátna. Bokem se krčil technik s počítačem, připravený střídat prezentace jednotlivých účastníků přesně podle programu.
Místa u stolů už byla prakticky do jednoho zaplněná, předem přesně stanovený zasedací pořádek zaručoval každému z osazenstva jistotu, že se o jeho významu pro Izlyho nedá pochybovat. Přesto se na tvářích přítomných manažerů zračilo napětí, tu maskované lehce pohrdavým výrazem, tu až příliš žoviální konverzací, v každém případě však prozrazovalo, že právě nastal vrchol sezony. Velcí šéfové tu měli tu jedinečnou možnost naplnit plástve svého úlu tím nejkvalitnějším nektarem a pak ho po celý rok proměňovat ve sladký med peněz a tolik žádaného dobra.
Izly byl toho dne už od rána v mimořádně špatné náladě. Čas setkání oddaloval o dlouhé minuty, až nakonec nakráčel do sálu s takřka hodinovým zpožděním. Bzučící úl okamžitě v posvátné hrůze ztichl.
„Začněte,“ vyštěkl Izly a otráveně se usadil do křesla.
Každoroční jednání o rozpočtech Izlyho společností, prezentace investičních záměrů a k tomu připojených projektů společenské odpovědnosti zahájil ředitel…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
