Monitor je rozdělen do šestnácti obdélníků. Z každého se do obrazovky usmívají ministři obchodu a šéfové vlád, vestoje tleskají, případně drží v ruce smlouvu, kterou při této virtuální schůzi právě podepsali. Za jejím málo poutavým názvem Regionální celistvé ekonomické partnerství (RCEP) se skrývá jeden světový rekord. Zahrnuje třetinu světové populace, přes dvě miliardy lidí. Účastní se Čína, Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Nový Zéland, Indonésie, Vietnam a další dynamické ekonomiky jihovýchodní Asie.
Nynější podpis osm let vyjednávané dohody v sobě nese jistou symboliku. Přichází ve chvíli, kdy ve Spojených státech i ve významných částech evropské veřejnosti přibývá skepse ohledně přínosu volného obchodu. A navíc ve specifické situaci, kdy se asijské ekonomiky díky včasnému zavedení různých opatření vyhnuly silné druhé vlně pandemie a jejich ekonomiky opět rostou – na rozdíl od těch západních. Někteří analytici proto rok 2020 prohlašují za začátek „asijského století“.
Přesnost této předpovědi prověří čas, prozatím však lze zkoumat reálný význam RCEP. Podle řady expertů je třeba brát ho s rezervou: sice snižuje cla a tarify, ale především upravuje do jednoho rámce velké množství již existujících dohod v asijsko-pacifickém regionu. Nezahrnuje sféry duševního vlastnictví, zemědělství, pracovních a ekologických standardů a jen minimálně se dotýká služeb a investic. „V praxi se toho moc nezmění,“ zhodnotil situaci pro týdeník Die Zeit bývalý šéf Světové obchodní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
