Podzimní covidová karanténa v roce 2060. Babička sedí u kamen, montuje nějakou divnou věc a svůj velký palec používá místo šroubováku. Proč máš, babičko, tak velký palec, ptají se vnoučata. To je dlouhý příběh. Ale všichni se doma nudí, a tak se babička dá do vyprávění.
To bylo tenkrát v říjnu 2020, když přišel na trh iPhone 12. Tehdy jsem byla mladá, chtěla jsem mít na nohou bílé najky a každé dva roky nový mobil od Applu. Kdyby mi to rodiče nekoupili, tak by se mnou nevydrželi. A tehdy jsem si poručila iPhone 12 Pro Max s úhlopříčkou 6,7 palce. Byl to obrovský mobil. A obrovská chyba mého života, říká babička.
Babička si to však stěží může vyčítat. Začátkem 21. století šla prostě velikost mobilů strmě nahoru. Čím větší placka, tím větší borec (borka), říkávalo se. V roce 2010 měl iPhone úhlopříčku 3,5 palce. V roce 2020 nebyly výjimkou mobily s displejem dvakrát větším. Úhlopříčka byla i 6,7 palce, tedy přes 17 centimetrů!
Jenže velké mobily mají také veliké nevýhody. Především tu, že jsou veliké. Nedají se držet v jedné ruce a nedá se s nimi pořádně běhat. Z kapsy od kalhot trčí ven a vyklouznou buď na beton, nebo do louže. „A také zabírají mnohem víc mentálního prostoru. Čím víc se toho dá na mobilu dělat, tím snáz se z něj stane hlavní téma dne,“ psal v těch dávných dobách časopis Wired.
Lidé tehdy trávili se svými velkými mobily hromady času. S obrovskou obrazovkou byla obrovská zábava. A ani si nevšimli, jak jejich tělo trpí. Hlavně ty problémy s palci. Na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
