Tohle nesmíme zopakovat
S Klárou Laurenčíkovou o dětech, kterým v koronakrizi hrozí, že na ně zdejší školství zapomene
Co nového jste v koronakrizi zjistila o školství?
Nová situace nasvítila problémy, které byly dlouhodobě vnímány jen hrstkou expertů a neziskovek. Je to velká závislost úspěchu dětí ve škole na kvalitě rodinného prostředí. Jednoznačně se ukázalo, že děti z chudého prostředí bez přístupu k technologiím a bez motivace rodičů ze systému vzdělávání úplně vypadly. Víc než deset tisíc dětí nebylo podle zjištění České školní inspekce vůbec v kontaktu se školou. A k tomu inspekce mluví o deseti až patnácti procentech dětí, které neměly IT vybavení a nemohly zvládat on-line výuku.
Ministerstvo školství posílá školám miliardu na notebooky, dělá to podle koeficientu, který počítá dvacet tisíc korun na jeden učitelský úvazek. Školy je většinou dají učitelům, a mohou je půjčovat i dětem. To by mohlo pomoci?
Ten koeficient nemůže moc fungovat, když tu máme školy s velkým počtem dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí, kde je mnohem větší poptávka po počítači pro dítě než na školách, kde je třeba i větší počet učitelů, dostanou tedy daleko víc peněz, a zároveň mají znevýhodněných dětí třeba jen pár procent nebo skoro žádné. Podle mě ten výpočet není vůbec šťastný.
Co s tím?
Manuály pro ředitele škol i zákon o distančním vzdělávání, jak ho vláda v srpnu schválila, zapomíná na velkou skupinu dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Chceme teď po ministerstvu, aby vznikla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
