65_jeden den

V noci nemůžu spát, snad je to tím kafem… Využívám svého bdění a čekám, jestli někdo z chaty nepůjde v noci chodbou. A mám štěstí! Ve čtyři tu prochází chudák Judith a já, která jsem si dříve ve hře Murder vylosovala černou kartu, a jsem tudíž „vrah“, jí sděluji „Du bist tot“, tedy česky „Jsi mrtvá“. Německy, protože jsme na dvoutýdenním česko-německém jazykovém tandemovém kurzu – jednoduše tandemu – a jsme tu půl na půl Češi a Němci. Už se nemůžu dočkat, jak se ostatní budou ráno podivovat u papíru, kde bude napsáno Judith, 4.00, Treppe (schody), a budou hledat podezřelé.

Nakonec vzdávám pokusy usnout a vydávám se ven do lesíka přiléhajícího k chatě, kde Carlo natáhl slacklinu, a zkouším na ní udělat alespoň pár kroků. Je to nádherný pocit, být ráno sama v pomalu se probouzejícím lese… Tohle prostředí Krušných hor poblíž česko-německé hranice má své kouzlo, navíc když se tu letos sešlo tolik báječných lidí. Vycházející slunce krásně osvětluje ledové jezírko, ke kterému zrána přichází pár otužilců z řad účastníků.

Reklama
Reklama

Dnes jedeme do Karlových Varů. Nejdřív jdeme na prohlídku Becherovky v němčině – Antonia z Německa vypadá, že by si ji radši dala česky, mluví a rozumí už totiž dost dobře, ale nic naplat, němčina je kompromis, porozumí jí totiž určitě všichni. Potom nás čeká společný oběd. Já už mám trochu zavařenou hlavu z toho vedra a ze všeho účtování a organizování a těším se na chvíli klidu. A ta přichází hned po obědě!

Trochu se té chvíle obávám, a přitom se na ni moc těším – s kamarády jsme totiž v uplynulých dnech o poledních pauzách nacvičovali písničky na klarinet, housle, kytaru a dvě ukulele a teď jdeme, většina z nás poprvé, zkusit hrát a zpívat na ulici. Usazujeme se u fontány na rušné pěší zóně a začínáme. Ostatní mají volno, přesto se na nás chodí dívat a podporují nás. Náš největší „šlágr“ je Kdyby byl Bavorov, ale kromě lidovek zařazujeme do svého repertoáru i pár trampských písniček. Pro náš Psychtet (rozuměj psycho + kvintet) je to dojemná hodinka, lidé nám přispívají a občas někdo prohodí, že hezky hrajeme. Takové pozitivní reakce jsme nečekali, a už vůbec nás nenapadlo, že bychom si kromě hraní něco opravdu vydělali!

Jdeme se posadit na osvěžující pivo a kujeme plány, jak bychom mohli jezdit po Německu a Česku a hrát třeba v domovech důchodců. Od Eliase (jediného německého člena Psychtetu) se naučíme taky německé lidovky, takže to hraním ve Varech určitě nekončí!

Cesta vlakem zpět do Perninku je ve znamení odpočinku, dostavuje se můj spánkový deficit spojený s celodenní organizací výletu a spokojeně podřimuji. Večer se schází v klubovně všichni „přeživší“ a odhalují mě – „vraha“. No co, aspoň jim můžu objasnit záhadnou „vraždu“ z dnešní noci. Večer ale ještě nekončí, hrajeme sardinky – v celém domě musí být úplná tma, jeden člověk se schová a ostatní ho pak potmě hledají. Kdo ho najde, potichu si k němu lehne. A čeká se, dokud všichni neleží na jednom místě. Je zábava poslouchat hlasy posledních hledajících, kde je asi těch zbývajících dvacet lidí schovaných. A potom už je opravdu čas jít spát a nasbírat energii na další akční den, tentokrát již zase podle obvyklého programu: dopoledne vyučování pro Čechy němčiny, pro Němce češtiny a odpoledne společné hry a úkoly. Gute Nacht!

 Autorka studuje francouzštinu a španělštinu.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte