Blíží se začátek školního roku. Myslíte, že jste na něj připraveni, a přijdou vám manuály od MŠMT rozumné, dá se podle nich řídit?

Přípravy ve školách se naplno rozběhnou v přípravném týdnu a věřím, že to školy zvládnou. Manuál MŠMT je pro školy bezesporu pomocí a cenným vodítkem. Oceňuji na něm přehlednou strukturu a členění na informativní, doporučující a závazné části. Vzhledem k různorodosti škol je zcela logické, že konkrétní organizace a provoz musí být ponechány v autonomii vedení školy. Stále mi však ze strany MŠMT chybí krizový plán, v němž budou rozpracovány nejen základní předvídatelné varianty dalšího vývoje a předloženy konkrétní postupy, ale bude nastaven i funkční a efektivní způsob komunikace mezi MŠMT a vedením škol. Bylo tragické, že se ředitelé škol dozvídali zásadní rozhodnutí MŠMT z médií, byli informováni pozdě a bez možnosti sebemenší přípravy.

Letošní jaro ukázalo, že člověk není dobře překvapený nikdy, čili, jak se říká, „když chceš rozesmát Boha, seznam ho se svými plány“. I když se ministerstvo poctivě snaží, je dost pravděpodobné, že nás vývoj situace zase překvapí. Proto pro nás příprava na nový školní rok znamená zaměřit se v něm na to podstatné – vytvářet dětem a s dětmi hezké přátelské společenství, plánovat s lehkostí a nadhledem a být otevřený nečekaným výzvám, vděčně přijímat každý okamžik i setkání a radovat se z nich. A také používat zdravý rozum. Na to nás ale sebelepší manuál připravit nemůže, je to na nás.

Ano, jsme připraveni, manuál MŠMT je srozumitelný, rozlišuje věci závazné a doporučené. Jarní pokyny byly striktní, vycházely z představy jakési jedné, reálně neexistující školy, na niž byla pravidla ušita. Navíc nebylo zřejmé, co je závazné a co jen doporučení. Pro alternativní školy našeho typu to byl doslova výlet do historie – děti v jedné skupině celý den, pravidla daná sezením v lavicích po dvou, které ani nemáme… Současný manuál je užitečnější – ponechává kompetence v rukou ředitele a umožňuje tak školám zohlednit jejich konkrétní způsob fungování. Jako nešťastné vnímám doporučení, aby se školy zaměřovaly hlavně na matematiku a jazyky. Ty přitom byly dobře řešitelné i on-line, zatímco rozvoj celé řady kompetencí zůstává opomíjen.

Každý rok si myslím, že jsem připravena, a většinou se prokáže pravý opak. Letos mám pocit absolutní nepřipravenosti, protože jsem své studenty půl roku neviděla a navzdory poměrně dobře napsanému manuálu jsou podmínky, do kterých učitelé jdou, značně nejisté. Nejistotu ale vynahrazuje to, že se do školy těším. Moc bych si přála, abychom už překonali mediální diskusi o tom, zda bude dětem ve škole dobře v rouškách. Prosím – soustřeďme se na to, aby se co nejvíc dětí cítilo ve škole dobře i v době postkoronavirové, a aby se zlepšování českého školství stalo stálým tématem velké části společnosti, a ne jen kolem 1. září. Měňme ho, je to třeba. Debaty o manuálech a dezinfekcích jen odvádějí pozornost od zásadních problémů, se kterými se učitelé, žáci a rodiče setkávají.

Každý školní rok je něčím nový a je zároveň pro učitele (nejenom ty začínající) výzvou. Domnívám se ale, že na něj jsme připraveni a je dobře, že materiál připravený ministerstvem je jasný, srozumitelný, dává školám i učitelům prostor pro přizpůsobení a byl zveřejněn v předstihu. Bude ale dobré, pokud se debata o našem školství nebude redukovat pouze na tuto situaci. Čekají nás letos i další výzvy, jako například začátek implementace Strategie vzdělávací politiky 2030+ a především znovuzapojení 10 000 dětí, které se neúčastnily vzdělávání v době koronavirové výuky. Držme si palce.